1. díl - Šarí'a: úvod a její zdroje
Šarí'a: islámské právo
"A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem!" 45:18
Každý muslim jenž je schopný a kvalifikovaný dát názor na záležitosti šarí'i, má právo interpretace zákonů Božích, pokud se tak stane nutností. V případě, že však již existuje přímé nařízení Boha či Jeho Proroka, žádný muslimský soudce nebo vůdce nemůže uplatnit svůj individuální rozsudek.
Nové zákony dle potřeby (díky jiné době nebo novým okolnostem) mohou být vydány pouze zvolenými lidmi vzdělanými v šarí'i.
Rozdíl mezi legálním systémem a šarí'í je ten, že hlavním zdrojem šarí'i je Korán a Sunna. Šarí'a je vykonávána ve jménu Boha, Jehož jméno je také al-Adl (Spravedlivý, Dárce spravedlnosti) a jakákoliv nespravedlnost nebo kmenové či rasové ohledy nejsou ničím jiným než hrobovým hříchem a neposlušností Bohu. Zákony v islámu jsou postaveny na šarí'i a jsou tedy v zájmu lidí jako celku.
Rozhodovat spravedlivě je tedy náboženská povinnost a čin oddanosti. Žádný král, chalífa, sultán nebo vládce nemohou prohlásit svá slova za zákon jak to bylo v případě Faraóna nebo Ludvíka XIV.
Zdroje a cíle šarí'i:
První zdroj je svatý Korán. Ve srovnání například s římských právem, který byl vyvinut z actia a nebo anglické obecní právo vyvinuté z writů.
Druhým zdrojem je Sunna nebo-li praktiky Proroka, který řekl:
"Zanechávám s vámi dvě věci. Nikdy nesejdete z cesty, pokud se jich budete pevně držet. Kniha Boží a Sunna Proroka."
Třetí a čtvrtý zdroj může být klasifikován jako "idžma'" souhlas názorů ulamá (učenců) a "qijás" analogické dedukce vyňaté z Koránu a Sunny s předvedením detailního porozumění.
Mimochodem ideální kód chování nebo čistého způsobu života, což je šarí'a, má daleko rozsáhlejší pole a účel než jen obyčejný legální systém ve smyslu západního termínu.
Šarí'a se skrze své procesy zaměřuje na regulaci vztahu člověka s Bohem a člověka s člověkem. Z tohoto důvodu zákony šarí'i nemohou být odděleny od islámských etnik.
Proces zjevování různých nařízení Koránu ukazuje, že zjevení byly sesílány pokud vznikla náhlá potřeba sociální, morální a nebo náboženská. Nebo když společníci konzultovali Proroka ohledně nějakého závažného problému, který měl rozsáhlý odraz na život muslimů.
Korán obsahuje přibližně 500 veršů zakoných nařízení, zabývajících se sňatkem, polygamií, věnem, rozvodem, právy a povinnostmi manželů, smlouvami atd.
Kromě těchto čtyřech zdrojů se bere do podvědomí také "istihsán" nebo právní preference nebo apelační právo soudce proti "qijásu", což napomáhá pružnosti a adapci celkového legálního systému.
Koncept al masálih al mursalah (věci veřejného zájmu a které nejsou specificky definované v šarí'i), které byly odvozeny od imám Málik bin Anáse, se také staly součástí šarí'i.
Zdroje:
Non-muslims under shari'ah - 'Abdur Rahmán I. Doi
Korán
Žádné komentáře:
Okomentovat