Přeskočím pár sérií šarí'e, abych odpověděla na otázku, zda je pravdou, jak tvrdí "pravda o islámu", že pokud muslim zabije nemuslima, není zde odplaty a podívala se celkově na historii tohoto zákonu a další podrobnosti.
Existuje hadíth, který říká: "Dávejte si pozor, muslim by neměl být zabit za nemuslima."
Imám Málik, imám Šafi'í a imám Hanbal říkají, pokud muslim účelově zabije nemuslima, není zde qasás (odplata) a jejich názor je postaven na výše uvedeném hadíthu. Avšak imám Abú Hanífa s nimi nesouhlasí a říká, pokud muslim zabije dhimmiho (člověk zajištěný smlouvou), pak je zde qasás (odveta), neboť slovo káfir (nevěřící) v tomto hadíthu znamená 'ten, kdo není zajištěn smlouvou', zatímco dhimmi je smlouvou zajištěn.
Pokud muslim zabije účelově nemuslima a je to prokázané, pak je zde qasás (odplata) a muslim bude potrestán smrtí pokud mu příbuzní zabitého neodpustí přijetím krvavých peněz (dijah). Stejný zákon se bude vztahovat na nemuslima, který zabije muslima.
Abú Hanífa, al-Nawawí a Ibn Abí-Lajla uvádí následující důvody proč šarí'a dává stejné právo nemuslimovi v záležitosti odplaty (qasás):
1. Nemuslim je považován za nevinného stejně tak jako muslim. Pokud je zabit neprávem, jeho krev a krev muslima jsou stejné hodnoty.
2. Spravedlnost vůči nemuslimu je primární důležitostí v šarí'i, jak Prorok řekl: "V Den soudu budu žalobcem toho, kdo poškodí nemuslima." Pokud je Prorok samoten žalobcem proti někomu, pak zajisté pro něj bude závážný trest. Můžeme tedy odvodit, že je tu právo odplaty, neboť nepřítomnost spravedlivé odplaty znamená přiklánění se na stranu hříchu a tyranie, což je proti duchu islámu.
3. Koránský text "O vy věřící, qasás byl pro vás, ve věci zabití, učiněn povinným." ukazuje na důležitou povinnost každého věřícího u vykonání spravedlivé odplaty komukoli bez rozeznávání, zda je muslim či nemuslim.
4. Pokud muslim odcizí majetek nemuslimovi, bude na něj uplatněn hadd trest a jeho ruka bude useknuta, po spravedlivém soudu. Ve věci vraždy je daleko důležitější aplikování stejného zákonu a vykonání odplaty a muslim má být zabit, pokud mu není rodinou nemuslima odpuštěno přijmutím krvavých peněz .
5. Je zaznamenáno, že Prorok nařídil odplatu v den Khybaru a muslim byl usmrcen za zabití nemuslima. 1
Když Prorok poslal Khálid bin al-Walída do Jemenu kázat islám, dal mu přísné instrukce, aby neuplatnil žádné násilí. Zůstal tam šest měsíců, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Khálid byl v podstatě bojovník a ne kazatel a učitel. 'Alí byl pak poslán na stejnou misi a celá země přijala islám. Později byl Khálid poslán ke kmeni Baní Džudhaimah se stejným poselstvím a nějaké zabití bylo zaznamenáno. Když se o tom Prorok dozveděl, postavil se čelem ke Ká'bě a řekl: "Ó Alláh, nemám nic společného s tím, co udělal Khálid." Pak k nim poslal 'Aliho, který jim vyplatil krvavé peníze nejen za každého zabitého člověka, ale i jejich psy, kteří byli také zabiti. 2
Ze všech cenných věcí na tomto světě, život člověka je z islámského hlediska nejcennější. Všechny zákony zahrnující hadd tresty a ta'zir (menší tresty), byly vyjeveny několik let po hidžře, zatímco příkaz posvátnosti lidského života byl vyjeven zatímco byl stále v Mecce.
"A nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo." 17:33
Některé zákony odplaty převládaly v Arábii i před islámem. Židé, kteří v tu dobu užívali respekovaného postavení, měli přikázání v respektu na hadd a ta'zir tresty v Tóře, ale nebyly uplatňovány. Když Prorok přišel do Medíny, legální případy byly referovány jemu a on je soudil dle přikázání v Tóře. 3
Verše qasásu byly vyjevovány v Medíně po bitvě Badru, kdy se muslimové stali silnějšími a Medína jako městský stát vešla do existence. Židé měli jejich vlastní systém odplaty a obdržování krvavých peněz. Dva nejdůležitější židovské kmeny v Medíně byly Banú Kurajzah a Banú Nadír. Pokud jakýkoliv Kurajza zabil Nadíriho, Banú Nadír zabíjeli Qurajzovce v okamžité oplatě. Ale pokud jakýkoliv Nadír zabil Kurajzu, byly mu dány krvavé peníze sta datlových palmových lodych. Toto byla přímá deviace zákonů Mojžíše. Když Prorok přišel do Medíny a mezi Qurajzovci a Nadírovci se odehrál stejný případ, přišli k němu a následující verše byly vyjeveny 4:
"A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví" 5:45
Předcházející verš byl pouze pro židy, ale následující byl vyjeven pro všechny:
"Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon krevní msty za zabití" 2:178
Do šestého roku hidžry, zde nebylo jasného rozdílu mezi účelovým zabitím a neúčelovým. Při dobytí Mekky a v poslední pouti Prorok hovořil o kmenových vraždách doby nevědomosti, které mohly být pomstěny i sto let po vykonání zločinu. O takových zločinech (pomstě krve) řekl: "Všechny kmenové vraždy a zabití období džahilije (před islámem) jsou pod mýma nohama" tzn. všechny staré odplaty jsou zakázány.
Krev nemuslima je svatá jak je odsouhlaseno učenci a jejich zabití je nezákoné dle souhlasu (idžmá') učenců. Prorok řekl: "Kdokoliv zabil dhimmiho, neucítí vůni ráje i přesto, že je jeho vůně cítít na vzdálenost čtyřiceti let cesty." (Ahmad a al Buchárí, kapitola džizji) Ibn al-Athír řekl, že toto je uplatněno na nevěřící všeobecně. 5
Všichni učenci se shodují, že zabití dhimmiho (smlouvou zajištěného) je jeden z největších hříchů. Dle imám Málika bin Anase, pokud muslim zabije nemuslima úkladně, pak je jeho trest také smrt. 6 Abanah bin Uthmán, emír Medíny, jenž byl také známým soudcem Medíny, nařídil zabití muslima, jenž zabil kopta. 7
Al-Ša'bí, Al-Nakhi, Ibn Abí Lajla, Imám Abú Hanífah a jeho známí následovníci, imám Júsuf a imám Muhammad se všichni shodli, že pokud muslim zabije dhimmiho, vrah bude zabit.
Když muslim zabil dhimmiho během chalifátu 'Aliho, čtvrtého chalífy, 'Ali nařídil, aby byl ten muslim zabit. Jeho bratr však přišel k 'Alimu a řekl: "Odpustil jsem mu." 'Ali řekl: "Vypadá to, jako by tě jeho příbuzní zastrašili a proto si změnil názor." Odpověděl mu: "Jeho zabití mi mého bratra zpět nepřivede." 'Ali mu řekl: "Ty to víš lépe. A co se týče mě, kdokoliv je pod naši ochranou, jeho krev je jako naše a jeho dijah je jako naše vlastní." 8
V době ‘Umar bin ‘Abdal-‘Azize, ‘Umar napsal jednomu svému guvernéru k případu, kdy muslim zabil nemuslima (dhimmiho), že vrah musí být předán jeho opatrovníku a pokud si bude přát jeho smrt, bude zabit a pokud si bude přát mu odpustit, je to na něm. 9
Muslimskými učenci je argumentováno, pokud muslim odcizí majetek dhimmiho, jeho ruka musí být dle šarí’i useknuta. Majetek má zajisté menší hodnotu než člověk. Proto řečení Proroka, že muslim nemá být zabit odplatou nemuslima, se pouze vztahuje na nemuslimy žijící v zemi nepřítele (al-harabí). A z tohoto důvodu tento hadíth nepopírá názory učenců. 10
Zdroje :
Non-muslims under shari’a, ‘Abdur Rahmán I. Doi, str. 88 - 92
1 - Viz Abú Zahrah, Muhammad, Al-Džarima wal 'Uqubah fil-Figh al-Islámí, dar al-fikr, str. 401 - 404.
2 - Numáni, Shibli, Sirat al-nabi, díl 1, Azamgarh, 1375 a.h. str. 22-23
3 - Numáni, Shibli, Sirat al-nabi, díl 1, Azamgarh, 1375 a.h. str. 134
4 - Abú Dáwúd: Kitáb al-Diját
5 - Ibn al-Athír, Ali bin Ahmad Faid al-Qadi, díl 6, str. 153
6 - Muhammad bin 'Ali Muhammad al-Šaukání, Nail al-Awtar, díl 7, str. 154
7 - Cf. Baihaqi, al-sunan al-Kubra, díl 8, str. 30
8 - Cf. Baihaqi, al-sunan al-Kubra, díl 8, str. 34
9 – ‘Abd al-Razáq, al-Musannaf, díl 10, str. 101 – 102
10 – Al-Džassás, Ahkám al-Qurán, díl 1, str. 140 -144
Žádné komentáře:
Okomentovat