Nemuslimští obyvatelé islámského státu

Výše zmíněná nařízení se vztahují ke všem lidem Knihy bez ohledu na to, kde se nacházejí. (pozn. Kapitola Zvláštní postavení lidí Knihy) Lidé žijící pod ochranou islámské vlády se však těší zvláštním privilegiím. Hovoří se o nich jako o "chráněných lidech" (ahl adh-dhimma neboli dhimmís), což znamená, že Alláh, Jeho Posel, nechť mu Alláh požehná a dá mír, a muslimská komunita s nimi uzavřeli smlouvu, že mohou žít v bezpěčí a bez obav pod islámskou vládou.

 

Řečeno moderní terminologií jsou dhimmís "občany" islámského státu. Od nejranějších časů Islámu se muslimové se muslimové jednomyslně shodují v tom, že tito lidé mají stejná práva a stejné povinnosti jako samotní muslimové, přičemž je jim ponechána svoboda řídit se vlastní vírou.

 

Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mír, zdůrazňoval povinnosti muslima vůči dhimmímu a ty, kdo by je chtěli porušit, varoval před Alláhovým hněvem a potrestáním.

 

Prohlásil:

 

"Ten kdo zraní dhimmího, zraní mne, a kdo zraní mne, rozzlobí Alláha." (At Tabarání z dobrého zdroje v Al-Ausat)

 

"Kdo zraní dhimmího, stane se mým protivníkem, a já budu jeho protivníkem v Den zmrtvýchvstání." (Al-Chátib z dobrého zdroje)

 

"V Soudný den se budu přít s každým, kdo utlačoval někoho z Lidí smlouvy (nemuslimských občanů muslimského státu) nebo porušil jeho práva nebo na něj uvalil zodpovědnost, jež byla nad jeho síly, nebo mu něco vzal proti jeho vůli." (Abú Dáwúd)

 

Následovníci Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mír, chalífové, rovněž chránili práva a posvátnost nemuslimských občanů, a s tím jednomyslně souhlasí i všichni islámští juristém ačkoli v mnoha jiných ohledech se jejich názory liší.

 

Málikovský jurista Šáh ad-Dín al-Karáfí říká:

 

Smlouva o ochraně na nás klade jisté závazky vůči těmto nemuslimských občanům. Jsou našimi sousedy a nacházejí se pod naší ochranou, zaručovanou Alláhem a Jeho Poslem, nechť mu Alláh požehná a dá mír. Kdo tyto závazky vůči jedinému z nich poruší byť jen hanlivým slovem, pošpiněním pověsti či jeho zraněním nebo asistencí při zranění, porušil záruku, kterou jim dal Alláh, Jeho Posel, nechť mu Alláh požehná a dá mír, a Islám. (Z knihy Al-Fúrúk, napsané al-Karáfím)

 

Jurista Ibn Hazm píše:

 

Když je někdo dhimmí a napadne ho nepřítel, aby ho zajal, je naší povinností postavit se tomuto nepříteli s pomocí vojska a zbraní a položit za něj naše životy jako výraz úcty k Alláhovi a Jeho Poslu, nechť mu Alláh požehná a dá mír. Předat ho do rukou nepříteli by znamenalo znesvětit tento závazek. (Ibn Hazm z knihy Marátib al-idžmá')

 

Zdroj: Povolené a zakázané v Islámu, šejch Júsuf al-Qaradáwí, str. 237-238