Snažím se pochopit...

K dnešní úvaze mě přivedla konverzace, kterou jsem nedávno měla...

Ten, kdo věří v Boha Jediného vstoupí do ráje. Ten, kdo v Boha nevěří vstoupí do pekla.

 

Toto je jednoduchá formulka, která velmi v kostce naznačuje to, co se stane s člověkem po jeho smrti. Stejně tak jako jiná boží náboženství, i islám rozděluje lidstvo na věřící a nevěřící. Muslimové věří, poté co k člověku přistoupí anděl smrti, bude dotazován a dle jeho víry odpovídat na svého Boha, Proroka a víru.
Tato formulka nenadřazuje jednu skupinu lidí nad druhou. Neříká, že někdo je horší a někdo lepší, nerozděluje lidi na dobré a špatné. Jen prostě suše konstatuje, dle naší víry, kdo půjde kam.
…
Pokud se v konverzaci s člověkem, který nevěří v Boha Jediného, bez partnerů, dostane na téma života po smrti, vždy to nedopadne velmi dobře. Proč? Protože ten dotyčný, i přesto, že kolikrát ani v peklo ani ráj nevěří, se cítí velmi dotčen skutečností, že by měl být v pekle trestán "jen" proto, že nevěří v Toho, kdo je stvořil.

Snažila jsem se pochopit, proč se ten dotyčný cítí tak dotčen myšlenkou na peklo i přesto, že v něj nevěří, ale bohužel…

Proč člověk, který nevěří v Boha, nevěří ani v peklo a ani v ráj, tak bojuje s myšlenkou na trest pekelný? Proč to nenechá být a neignoruje to stejně tak, jak to dělá s faktem, že Bůh existuje? Proč člověk, který si myslí, že je dobrý, chová se dobře k okolí, očekává, že Bůh, ve kterého ani nevěří, ho odmění rájem? Proč?
Proč si lidé myslí, že Někdo v Koho nevěří, nikdy pro Něj nic neudělali se k nim má chovat stejně tak jako k lidem, kteří celý svůj život zasvětili jen Jemu? Proč se dožadují spravedlnosti od Někoho, kdo pro ně nikdy neexistoval? Proč říkají, pokud se chovají dobře, kdyby náhodou tu byl ráj, že by určitě měli být odměněni, ale pokud se chovají špatně, myšlenka na život posmrtný není v jejich slovníku?

Osobně si myslím, že bude dne, kdy každý pozná, zda v to, co věřil je pravdou či klamem. A myslím, že není na místě se cítit dotčen něčí pravdou i přesto, že se neshoduje s tou naší, nebo se dožadovat něčeho, v co sám nevěří.