Islámské právo a budoucnost ČR

Šaría v České republice aneb proč Talibán neuspěl
 
Nedávná diskuze na téma islámského práva mě potvrdila v tom, že většina z čtenářů, nebo spíše z těch, kteří se do diskuze přidávají, stavějí své názory na nepřesných informacích nebo na svých negativních postojích. Ráda bych uvedla ten náš, nebo spíše můj z toho druhého břehu.

Šaría, nebo-li islámské právo, tak jako každé jiné právo je rozděleno do různých oblastí. Nemohu hovořit za všechny, ale pravděpodobně snad za procentuální většinu českých muslimů, šaría pro nás nepředstavuje trestní právo. Ano, trestní právo je součástí šaríe, jinak by asi nebylo komplexní a kompletní, ale musely by mu předcházet jiné požadavky, které tu snad nebudou ani za x tisíc let. 

Šaría pro nás představuje především civilní právo. Možnost být pohřben dle islámských požadavků, dědické zákony upravené muslimům na míru atd. Zazněly tu hlasy, že není možné, aby měl stát jiné zákony pro jiné skupiny. Opak je ale pravdou. V Indii už pár let existuje právní systém, který dovoluje, aby civilní záležitosti  byly uzavírány dle islámského, hinduistického, křesťanského nebo státního systému.  Podmínkou je, pokud si někdo vybere, aby jeho záležitost byla souzena dle daného práva, pak to musí dodržet a nemůže přebíhat sem a tam. 

Realita života muslima v České republice je teď trochu jiná, než doufat, že snad někdy v blízké budoucnosti, by nám mohla být dána možnost výběru. Holt máme jiné, takové obyčejné, všední a nezajímavé starosti.  Ale vzhledem k tomu, že se pořád odněkud šíří statistiky o islamizaci Evropy, nebo jak všichni budou muset žít pod nadvládou muslimů... je nutné se k této otázce vyjádřit.

Zaplaví muslimové svou porodností celou Evropu?

No, tak na to snad mohu říct, že nikdo nikomu nebrání v tom , aby měl hodně dětí. Takže teoreticky, když by muslimská rodina měla třeba tři, tak proč by jiná rodina s islámem nesyptatizující neměla mít čtyři nebo pět dětí? Když už je taková obava s porodností, nejsme v Číně, abychom byli omezeni na jedno dítě.

Vezměmě teoreticky, že by snad jednou měla mít Evropa většinovou muslimskou populaci. A ta většinová populace nebudou reverti, ale emigranti a jejich potomci.

Kolik arabských zemí má většinovou muslimskou populaci? Asi všechny, že? No a teď, kolik z nich praktikuje šarií jako komplexní a kompletní islámské právo?

Ani jeden!
Kolik z nich považuje své nemuslimské obyvatele za dhimmi a vybírají od nich džizju?
Ani jeden!
Kolik z nich považují své muslimské obyvatele za rovnocenné a nadřazené těm nemuslimským?
Ani jeden!
Ne? Myslíte, že nemám pravdu?

Víte kolik muslimských přistěhovalců je v různých arabských zemí a někteří se k nim chovají, no řekněme jako my tady k našim přistěhovalcům, nebo ještě hůře? Nebo kolik nemuslimských přistěhovalců s tím správným pasem mají všude zelenou? 

Islámský zákon je více než zákon. Islámský zákon má status, který už snad nikdy nebude napodoben a v praxi uveden. Protože prvním základním pravidlem je – NIKDO NENÍ NAD ZÁKONEM. I přesto, že se Česká republika (ale i jiné) snaží tu a tam někoho postihnout, aby to vypadalo, že se něco v zájmu spravedlnosti děje, nikdy to není dostačující a vždy se najde způsob, jak zákony prasečím krokem obejít.

 - „Óóó, muslimka napsala ‚prasečím‘, to se řékné!“
- „Překvapení, překvapení, pašíka se neštítím, (ale hladit ho nemusím) a jeho hlava na branách mešity mě neuráží, maximálně tak poukazuje na inteligenci dotyčných.“
 
 No, ale zpět k tématu. 

Proč Bůh Vznešený, jenž jediný je hoden chvály a díků, nevyjevil islámské zákony ranným muslimům okamžitě?

Protože by je nikdy nepřijali! A stejně tak, ani my ve své většině je nedokážeme přijmout a chovat se podle nich.

Islámský zákon je nejdříve záležitostí srdce každého muslima.  Každý musí začít sám u sebe. Srdce se musí naplnit láskou pro toho, koho máme poslouchat. Naše srdce se ale nikdy láskou a dobrovolnou, chtěnou poslušností nenaplní pod bičem a nátlakem.

Když Bůh Štědrý a Milosrdný zjevil Svá slova člověku vybranému – Muhammadovi, neřekl mu, přestaň dělat to a to a to. Ranní muslimové stále pokračovali ve svém životním stylu a pomalu, polehoučku začali své chování a hodnoty upravovat. Dokonce se začali po určitých zákonech pídit a dožadovat se jich. A když pak přišel zákaz alkoholu, zastihlo to několik z nich v místní krčmě! No a co udělali?

Představte si, že zítra vláda vyhlásí zákaz požívání alkoholických nápojů jak na veřejnosti, tak i v soukromí. Porušení zákonu se trestá okamžitým vězením.  No, vlastně si to ani nemusíte představovat, takový pokus tu už byl. Sice ne v ČR, ale v USA. No a jak to dopadlo? Hodně lidí zemřelo při výrobě vlastního alkoholu. A vězení se naplnilo až k prasknutí. Takže to nakonec vláda vzdala a zrušila tento pro ně neproveditelný zákon.
Zpět ale do Mekky. V den, kdy byl vyjeven zákaz požívání alkoholu, ulice Mekky byly alkoholem vyplaveny.
Ti, kteří právě pili a o zákazu uslyšeli, své sklenice obrátili. Někteří vyplivli to, co v ústech měli a jiní šli tak daleko, že se snažili vyzvracet to, co v žaludcích měli. (Trochu poezie neuškodí.)

Bůh je náš Stvořitel a jako takový nás zná nejlépe. To, co se nepodařilo násilím v USA uplatnit, se podařilo absolutně nenásilně téměř v okamžiku uvést do praxe v Mekce 1400 let zpět.

A v tom je ten zakopaný pes. Taliban nikdy nebyl schopen zavést islámské právo, ani Alžírsko a stejně tak ani  Evropa nebude mít v nejbližších x letech ani malou naději na to, být pod muslimským pantoflem, definováno různými výhrůžnými weby.

 Klidně můžete spát dál. I kdyby byla mešita na každém rohu po celé Evropě a celá Evropa by měla být s většinovou muslimskou populací, nikdo z vás dhimmi neudělá a nebude vám zakazovat milenky a milence, a nebude vás nutit klanět se a uctívat někoho, v jehož existenci nejste přesvědčeni.
=====
Kliknutím na podtržené, budete přesměrováni na podrobnější vysvětlení mých tvrzení, bohužel ale v anglickém jazyce.