Islám mezi teorií a realitou

Existuje islám už pouze jen na "papíře"?


Snad skoro od samého začátku, co tento blog existuje, je mi často připomínáno chování tzv. muslimů. A ano, nikdy jsem tu nepopřela, že takové věci se nedějí. A stejně tak tady stále opakuji, že islám a muslimové nemusí vždy být totožní. „Islám je to, co by muslimové měli dělat a ne, to co dělají,“ řekl Bilál Philips a já s tím musím jen souhlasit. Ale když tedy islám není viditelný v médiích, a mnohdy ani v muslimských zemí, tak kde vlastně je?

Po své dvouleté zkušenosti bydlení v ČR se taky někdy sama ptám. Kde je ten islám, který znám? Má vůbec význam držet se pevně teorie a uplatňovat ji ve svém životě, když všude kolem existují pouze její záblesky?

Posel Boží, nechť mu Alláh požehná a dá mír, řekl: „Islám začal jako něco cizího, a navrátí se do bytí něčím cizím, a tak předejte dobré zprávy cizincům.“
Jeden ze společníků se zeptal: „Ó Posle Boží, kdo jsou ti cizinci?“
Odpověděl: „Ti, kteří napravují (sami sebe a ostatní) když se lidé stanou zkaženými.“

A tak nějak to dnes cítím já. Prorok, nechť mu Bůh požehná a dá mír, popsal budoucnost muslimů, jako pěnu na moři. Bude jich hodně, ale nebudou mít žádnou váhu. Islám jako takový je spíše viditelný v jednotlivcích, než společnosti. Protože bohužel většinou jsou to ti chamtiví a sobečtí lidé, kteří se prodírají k moci. Ti, kteří zřejmě nepočítají s Dnem soudným, nebo očekávají, že někdy ke konci života si to „vyžehlí“.

Ano, je pravda, že média nepomáhají. V zájmu vlastní sledovanosti a profitu se snaží zobrazovat to špatné a hrůzyplné nebo prostě jen překrucovat i to dobré, ale na druhou stranu, muslimové se zrovna nesnaží jim nedávat materiály. Nebudu tu ale teď vinit média, ikdyž by to bylo jednodušší.

Kdyby však mou víru mělo ovlivnit špatné chování některých muslimů, asi bych na prvním místě ani muslimkou nebyla. Kdybych měla vnímat kolem sebe „příklad“ islámu, asi bych už dávno odložila hidžáb, zanechala modliteb a dělala jak se mi zlíbí. Kdybych se měla nechat ovlivňovat médii, nikde bych nebyla schopna prohlásit, že jsem muslimkou a jsem na to hrdá.

Obrátit se dnes zády k islámu, by pro mě znamenalo především popřít Stvořitele. Z úžasu nad dokonalostí lidského oka, buňky, rostlin i zvířat, bych se navrátila k ignoraci a víře, že prostě není nutné v něco věřit, nebo dělat to, v co člověk věří.  Že srdce může kázat lásku, ale údy škodit. Tohle je nelogické a nepřirozené.
Věřím, že tento svět je příliš dokonalý na to, aby vznikl pouhou náhodou. Věřím, že naše tělo, ale i primitivní těla organizmů jsou natolik dokonalá, že by je snad mohla stvořit „matka příroda“, která ale vlastně taky musela být nějak stvořena, že!?

No a když už člověk věří ve Stvořitele, bylo by pokrytecké, aby jen věřil, bez jakýchkoliv důsledků.  Již dítě je učeno, že za všechno co dostane, má poděkovat a když ne, tak je to nevychovanost.  A kdo by si zasloužil více díků než Ten, kdo nám dal náš život a vše co máme? Známe lidi, známe všeobecné způsoby jak někomu poděkovat. Ale je naše díky vhodné pro Stvořitele, který není jako my? Asi ne. Ale jak vědět, jak Mu poděkovat?

Bůh, který by stvořil tento svět, dal nám život a pak nás nechal jen tak být, by asi moudrým nebyl. Bůh udržuje kontakt se Svým stvořením až do vypršení lhůty a to je přirozené a logické. Přece i vynálezce přiloží návod jak svůj vynález použít. Bůh s námi komunikuje a proto nám seslal posly a proroky. Ale jak má člověk poznat toho pravého proroka?

Já bych to řekla jednoduše. Bude volat k uctívání Stvořitele a ne k uctívání stvoření. Jeho slova budou srozumitelná, pochopitelná a prostá, aby to dokázal pochopit i člověk s menším IQ. Bude to víra, kterou si Stvořitel sám vybral a bude mít jméno, které bude hodno Boha. Bude mít jméno, které si vybral sám Bůh. Bude to víra, která se nebude vztahovat na období, rasu, národ, nebo zeměpisnou polohu. 

Jediná víra, která sedí ve všech bodech je islám. Ať se nám to líbí nebo ne, jen islám je zmíněn v písmu.

„Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.“ 5:3

„Kdo touží po jiném náboženství než po islámu , nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.“ 3:85

Jedině islám zve člověka k uctívání Stvořitele a považuje uctívání stvoření jako závažný hřích. Uctívání neznamená pouze modlit se, ale také žádat o pomoc, poslechnout někoho, kdo povolil to, co Bůh zakázal, nebo zakázal to, co Bůh povolil. Dát někomu moc, kterou sám nevlastní.

Příkladů by tu mohlo být hodně. Křesťanství pozvedlo člověka, který se narodil, jedl, trávil, spal jako každý druhý člověk, na status člověku nepříslušící. Stejně tak dalo člověku moc odpustit hříchy druhého na místo Boha, nebo přímluvu u Boha lidem, ať již živým nebo mrtvým. Hinduismus přeměnil vlastnosti Boha na jiná božstva a uctívání Boha samotného je vyjímkou potvrzující pravidlo. Budhismus, křesťanství a také hinduismus zavedli člověku nepřirozený celibát a pozvedli tak život z dobročinnosti přednější poctivé práci. A přirozenost člověka plodit, jako něco podřadného.  Bůh, Stvořitel, má vždycky u sebe „někoho“ nebo „něco“.

Dobře, tohle všechno je pěkné, ale co realita? Realita je taková, jakou si ji vytvoříme. Člověk nezodpovídá za chování svého souseda, nebo někoho druhého. Budeme souzeni za naše vlastní skutky, za naši vlastní realitu a schopnost přeměnit teorii na praxi. Někdy je to složitější a někdy je to snažší. Ale nakonec, nic není zadarmo, ani ráj a tento svět rozhodně není rájem. Je pouhou přechodnou stanicí, sítem, kterým propadne ten popel a zůstane to ryzí, upřímné. Je jednoduché nechat se stáhnout davem. Je už složitější vyčnívat a jít proti proudu.

Kolik z nás už někdy snilo? Sen, který se nám zdál strašně dlouhý? Sen, i přesto, že se zdá tak nekonečný, trvá pouze sekundu. Během sekundy byl člověk schopen obeplout svět, být hlavním hrdinou dvouhodinového filmu.... Pozastavte se, když byste měli teď hovořit o svém životě, jak dlouho vám to zabere? Pár minut, hodin, možná i déle. A stejně tak je náš život pouhým snem, který i přesto, že teď se zdá dlouhý, bude pouhým okamžikem v porovnání s životem oným.

Je logické a rozumné být otrokem vlastních vášní, davu, trendu, peněz.... než sloužit pouze Bohu, jehož rady nám ukazují, jak uspět v tomto životě i příštím? A co to vlastně znamená sloužit Bohu? Žít dle návodu, který nám On sám předal.