Rozhovor s českou muslimkou

Česká muslimka Daniela Aattar: „Je těžké být silná ve víře v ateistické zemi.“

 

Zprávy o ženách ukamenovaných k smrti podle koránu, stejně jako zprávy o ženách, kterým jsou odpírána základní lidská práva, plní přední stránky novin. Přesto jich přibývá. Žen, které ze své vlastní vůle konvertují k islámu. Jednou z nich před osmi lety byla dnes osmatřicetiletá Daniela Attar. Proč?

Jak a kdy jste se poprvé seznámila s islámem? Že existuje islám, jsem asi věděla, to patří k všeobecnému vzdělání, ale nevěděla jsem o něm vůbec nic, ani nepřišel žádný podnět, který by mě přiměl se o islám nějak zajímat. Žila jsem dle svého svědomí a cítění a dle křesťanské výchovy. Ten podnět přišel až na dovolené v Turecku, kde jsem viděla úplně jinou kulturu a styl života a začalo mě to velmi zajímat, hlavně ve srovnání s křesťanstvím. To bylo v r. 1996. Čím vás oslovil a proč?

Islám mě oslovil tím, jak mi byl blízký, mému stylu chování a myšlení, mým názorům na smysl světa a života. Také, že jsem byla konečně mezi lidmi, pro které je víra v Boha naprosto nezpochybnitelná a na prvním místě, stejně jako pro mě – s touto mou vírou a chováním jsem si mezi lidmi i ve své rodině občas připadala divně. Jako bych najednou našla to, co jsem dosud hledala a nevěděla, že to hledám a že to může existovat. Vlastně už jsem podle islámu žila, aniž jsem to věděla. A oslovil mě i tím, že klade velký důraz na rozum a neustálé hledání a vzdělávání se. Vždy jsem toužila hledat pravdu a Boha, dozvídat se o Něm ze všech různých pohledů a směrů.

Pokračování... (kliknutím na odkaz budete přesměrováni na stránky www.kafe.cz)