Křižovatka

Je nádherná teplá letní noc. Sedím na balkóně a zírám na světelnou křižovatku. Kolem projíždí auto, které se zastaví na červenou, ikdyž kolem dokola nikdo není. Přemýšlím... jak je možné, že se zastavil jen proto, že tam byla červená? Proč nejel dál, když viděl, že ho nikdo nevidí a nikomu neublíží pokud přejede? Kolem mě projíždí další auta a všechna se chovají stejně jako to první. Zajímavé. Proč mě to vůbec udivuje?

Řidiči aut respektují zákon daný druhým člověkem. Bylo usneseno, že červená znamená stát. Nikdo neodporuje. Jsou tu lidé, kteří nerespektují z nějakého důvodu tento zákon. Jedou rychle, nedobrzdí, někam spěchají... prostě si najdou výmluvu, proč na červenou nezastavit a doufají, že je nikdo nechytí, protože jsou si dobře vědomi, že dělají něco špatného a bude zde odpovídající trest.

Bůh nám dal zákon. Nenařídil nám nic nemožného. Stručně řečeno to co nám ustanovil je spíše jen o sebekázni. Nenechat sebe samu ovládat nás samotné. Dodržováním Jeho zákonů se stáváme lidmi. Nejsme již zvířata, která se řídí jen svými pudy. Uvažujeme před tím než něco uděláme, okamžitě neodpovídáme našim touhám uspokojit své potřeby. Žaludek člověka zavelí a člověk se stává jeho otrokem a plní jej a plní. Jeho pohlavní úd zavelí a on se stává jeho otrokem a jde si na jít způsob uspokojení atd. Bůh nám dal zákony, které jsou pro nás užitečné, tak proč je odmítat? Jen proto, že Jej nedokážeme vidět? Vždyť v noci, když přijedeme na křižovatku a zastavíme na červenou, zastavili jsme i přesto, že tam nebyl žádný policista a nebo kamera. Zastavili jsme i přesto, že nebyl nikdo na přechodu. Zastavili jsme, ikdyž jsme byli jediní široko daleko. Když to dokážeme na křižovatce, proč to nedokážeme v našich životech?

Proč je pro nás jednodušší podrobit se člověku a jeho někdy nesmyslným zákonům než Bohu, Tomu kdo nás stvořil, dal nám vše a Jeho moudrým a univerzálním zákonům?