Uctívají muslimové "černou krabici" v poušti?

Nějakou dobu zpět jsem poslouchala příběh přijetí islámu šejcha Júsúf Estese, bývalého křesťanského kazatele a dnes oddaného muslima. Hovořil o tom, že jako křesťanský kazatel dostával různé informace o islámu a muslimech od jiných jemu představených amerických křesťanů.

A tohle je část toho, co mu bylo řečeno o islámu: "Nevěří v Boha, místo toho uctívají černou krabici v poušti, líbají zemi 5krát denně...."

Opravdu muslimové uctívají "černou krabici" v poušti?

Podívejme se na to z jiného pohledu. Pokud někdo něco uctívá, zřejmě to pro něj bude posvátné. Něco, co bude opatrovat, starat se o to...  něco co nebude chtít aby bylo poničeno, nebo nějak znesvěceno.
Kdyby muslimové ucítvali Kábu, byly by zde záznamy o tom, že na ní stáli a použili ji ke svolávání k modlitbě? Nebo, že blízký společník Mohammeda políbil kámen pouze proto, že jej políbil Mohammed?

Umar ibn Chattáb řekl černému kameni, který je umístěn v rohu Káby: "Vím, že jsi jen kámen a nemůžeš mi ani ublížit, ani být k užitku. Kdybych neviděl Proroka doktnout (políbit) se tě, nikdy bych se tě nedotkl (nepolíbil tě)." (Buchárí)

Stejně tak existují záznamy o tom, že po příchodu muslimů do Mekky, byl Bilál vyzván, aby udělal adhán (volání k modlitbě). Ten se vyšplhal po látce pokrývající Kábu na střechu, odkud svolal muslimy k modlitbě.

Bůh Všemohoucí na mnoha místech Koránu uvádí:

"A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: „Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ 21: 25

Proč se tedy muslimové modlí ke Kábě?

Muslimové se nemodlí ke Kábě, ale modlí se směrem ke Kábě.

"Vídáme tě často obracet tvář svou k nebi sem a tam a obrátíme tě proto ke qible, jež se ti bude líbit. Obrať tedy tvář svou směrem k Mešitě posvátné! A kdekoliv budete, obracejte tvář svou ve směru jejím! Věru ti, jimž dostalo se Písma, vědí dobře, že to je pravda od Pána jejich přicházející. A není Bohu lhostejné, co dělají." 2: 144

Islám je o jednotě. A jednota provází i modlitbu. Nejen v jazyce, pohybech, ale také ve směru. Všichni muslimové na celém světě se modlí stejným směrem.

"A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné, neb ona je vskutku pravdou od Pána tvého. A není Bohu lhostejné, co děláte. A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné; a kdekoliv budete, obracejte tváře své ve směru jejím, aby lidé neměli důvod vám něco vytknout, kromě těch z nich, kdož jsou nespravedliví, avšak těch se neobávejte! Obávejte se Mne, abych mohl dovršit dobrodiní své vůči vám - snad budete správnou cestou vedeni!" 2: 149- 150

Islám je však náboženství Boží a Bůh nechce pro lidi nic složitého a stejně tak to je i se směrem modlitby. Může se stát, že někdo cestuje a neví, kterým směrem je Kába, pak se může modlit jakýmkoliv směrem, kterým si myslí, že je. 

Muslimové neuctívají Kábu, uctívají pouze Boha Milosrdného, Slitovného, Pána všeho stvoření, toho, jenž nemá ani partnerů, ani potomků. 

"Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho, milosrdného, slitovného." 2:163

Vysvětlení základních pojmů

Kába
Malá krychle z kamenů a malty umístěná v neúrodné poušti Arabského poloostrova, známá jako Kába.
A věru prvním chrámem, jenž pro lidstvo byl založen, byl ten, jenž v Bakce stojí, jenž požehnáním je i vedením správným pro lidstvo veškeré. A v něm jsou znamení jasná. 3:96, 97

Bakka je starší název pro město Mekka a znamená „pláč“. Jedno vysvětlení tohoto jména říká, že tyrani a domýšlivci pláčí a stávají se pokornými v blízkosti této požehnané oblasti. Jiní přisuzují název Bakka a pláč k příběhu Hadžar, která zde prožívala svůj zármutek a úzkost, jak se snažila najít vodu na neúrodné zemi kolem Káby, kde byla zanechána prorokem Ibráhímem (Abrahám), mír s ním, aby zde vychovávala jejich syna Ismáíla (Izmael), který byl tehdy ještě dítětem. V té době nebyla ještě Kába Ibráhímem vystavěna, vystavěl ji až později společně se svým synem Ismáílem, jak Alláh přikázal:

A hle, připravili jsme pro Abrahama příbytek na místě chrámu a řekli jsme mu: „Nepřidružuj ke Mně nic, ale očisti Chrám Můj pro ty, kdo obcházení konají, a pro ty, kdož modlí se vestoje, klaní se a na zem padají!“ 22:26

Pouť (velká - Hadždž, malá - Umra)
Když byla Kába vystavěna, byl zaveden rituál hadždže. Alláh řekl Ibráhímovi, mír s ním:

A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých. 22:27

Ve verších, které vysvětlují, jak vykonávat pouť, nám Alláh říká:

Vyhýbejte se špíně model, vystříhejte se řeči falešné! Buďte jako hanífové Alláhu oddáni, nikoliv jako ti, kdo k Němu přidružují! Ten, kdo přidružuje k Alláhu, podobá se tomu, jenž spadl z nebe a jejž uchvátili ptáci anebo jej zavál vítr do místa dalekého. 22:30, 31

Vykonáním poutě vzdáváme čest Alláhu a potvrzujeme svou víru v principy tawhídu neboli jedinečnost Alláha. Když vstoupíme do ihrámu, není náhodou, že recitujeme následující: „Labbajka Alláhumma labbajk, labbajka lá šaríka laka labbajk. Inna ´l-hamd wan-ni´mata laka wa ´l –mulk, lá šaríka lak!“ (Zde jsem, ó Alláhu, zde jsem. Zde jsem, nemáš partnery, zde jsem. Vskutku všechna chvála a požehnání jsou Tvé a veškerá svrchovanost, nemáš žádného partnera!)

Na mnoha místech v Koránu nazývá Alláh Kábu „Svým“ Domem. Vskutku my navštěvujeme tento Dům jako odpověď na jeho pozvání. Abu Hurajra vyprávěl, že Prorok, nechť mu Alláh žehná, řekl: „Poutníci a ti, kdo vykonávají umru, jsou Alláhovými hosty. Jejich modlitby jsou vyslyšeny a jejich prosby za odpuštění jsou přijaty.“ (an-Nisáí a Ibn Mádža)

Navštívením tohoto zvláštního Domu, který nazýváme Kába, se vracíme na stejné místo, kde Ibráhím, mír s ním, stál a volal nás k hadždži poprvé. Vykonáním jejich rituálů přehráváme důležité aspekty úsilí k postavení Káby a připomenutí oběti Ibráhíma a jeho rodiny, stejně jako těch z generací věřících, kteří přišli po nich. Takto je hadždž jak cestou do duše Islámu, tak k Domu Alláha.

Raná historie Káby

Během staletí následujících potom, co Ibráhím postavil Kábu, převzaly odpovědnost za péči o ni různé kmeny. První z nich byl kmen Džurhum, stejný kmen, kde si Ismáíl našel svou nevěstu, když se lidé tohoto kmene usadili v údolí, kde zůstával se svou matkou. Potom se moc přesunula krátce na kmen Amaliqa a opět zpátky na kmen Džurhum. Další skupina, kmen Chuza´a, se stal silným a podařilo se mu vypudit kmen Džurhum z Mekky a převzít kontrolu nad Kábou. Kmen Džurhum ovládal oblast nejméně tisíc let a nechoval se vždy podle svých závazků před Alláhem, tj. ochraňovat bezpečnost poutníků a posvátnost Káby samotné. Časté války spolu s nájezdy na poutníky, aby mohli ukrást jejich bohatství, vedlo k vytvoření atmosféry nebezpečí a zkaženosti.

Ve stejné době, kdy se toto vše dělo, se staly běžnými v mnoha blízkých oblastech takové praktiky, jako je věštění osudu a uctívání model, a lidé byli všeobecně pohlceni pověrami. Amr Ibn Luhaij, vůdce kmene Chuza´a, umístil do Káby modly a vyzval lid, aby je uctívali a kázal, že tyto modly mohou přivést člověka blíže k Alláhu. Tímto krokem Kába získala naprosto opačnou funkci než byl její původní účel, tj. dům sloužící k uctívání Alláha Jediného, bez partnerů.

Kába sama o sobě
Přestože hovoříme o Kábě jako o bajt Alláh (čili Dům Alláha), ve skutečnosti nevěříme, že by se Alláh nalézal uvnitř Káby nebo že by Kába sama o sobě byla objektem uctívání. Alláh nám říká v Koránu:

Alláhu náleží východ i západ, a ať se obrátíte kamkoliv, všude je tvář Alláhova. A Alláh věru je všezahrnující, vševědoucí! 2:115

Kvůli naprosté nevědomosti nebo z nepřátelství někteří lidé špatně vykládají význam Káby a špatně interpretují náš způsob modlitby a poutě jako pozůstatky pohanských rituálů praktikovaných Araby v době předislámské. Zvláště poukazují na rituál líbání Černého kamene během hadždže a pochybují, zda to není forma modlářství.

Je základní součástí naši islámské víry, že nepřidružujeme k Alláhu Nejmocnějšímu žádné partnery; pak je tedy pro věřícího muslima zcela nemyslitelné, že by uctíval během své modlitby někoho nebo něco jiného, než Alláha samotného. Ve své knize Ašraf al-Džawab napsal Ašraf Ali Thánwi: „...Žádný uctívající nemůže popírat věc, kterou uctívá….muslimové popírají uctívání Káby a ona není symbolem uctívání. Kába je pouze směrem uctívání.“

Dále při vysvětlování tohoto tématu v kázání na téma tawáf, šejch A. Muhammad Salím řekl: „I kdyby byla Kába zcela zničena, naše qibla by měla stále stejný směr. Posvátnost je v symbolismu událostí, které se zde udály. Posvátnost je v lekcích, které si odnášíme z těchto míst, abychom je vnitřně prožili a ochránili své duše a vyjádřili je navenek v našem chování, abychom uchovali naše těla. Posvátnost je ve stezce vedení, kterou tato místa symbolizují: stezce, která umožňuje lidským bytostem zušlechťovat duši, což nás přibližuje Alláhu.

Jinými slovy není to fyzická konstrukce Káby, o kterou se muslimové zajímají, ale to, co reprezentuje, podobně jako citová a duchovní náklonnost, kterou chováme k mešitě al-Aqsa v al-Quds (Jeruzalém) a k městu al-Quds samotnému.

Ve skutečnosti v historii Káby byly doby, kdy byla v havarijním stavu nebo zničena, a dokonce se stalo, že Karamathiáni v desátém století asi na dobu 20 let uloupili Černý kámen. Nic z toho nemělo žádný vliv na funkci Káby v Islámu nebo na to, jak muslimové vykonávají pouť. Není nutné pro každého na prvním místě políbit Černý kámen, protože i tak jeho hadždž bude platný; stačí se ho dotknout nebo ukázat směrem k němu pravou rukou na počátku každého kruhu tawáfu.

Navíc když člověk začíná tawáf, tento úkon je vykonáván ve jménu Alláha se slovy: Bismi lláhi wa Alláhu Akbar, Alláhumma ímánan bika wa tasdíqan bikitábika wa wafa´an bi ´ahdika wa ittiba´an li sunnati nabbíjjika salla ´lláhu alajhi wa sallam. (Ve jménu Alláha, Alláh je Největší. Ó Alláhu – začínám tento tawáf – věřící v tebe, potvrzující pravdu Tvé knihy, vyplňující svou smlouvu s tebou a následující příklad Proroka, nechť mu Alláh žehná a dá mír).




Kiswa - pokrývka Káby

Tradice pokrývání Káby zvnějšku (pomocí kiswa) počala ještě před příchodem Islámu. Během let byly používány různé druhy materiálů, jako například červené pokrývky vyrobené z kůže, pruhované látky a další kusy látek nesčetných barev. Mnoho záznamů říká, že jeden z vůdců Jemenu zvaný Asad al-Himiari byl prvním člověkem, který oblékl Kábu zcela do kiswa.

Prorok, nechť mu Alláh žehná, později pokrýval Kábu jemenskou látkou, zatímco Umar a Uthmán ji pokrývali koptskou (egyptskou) bílou látkou. Jiní používali hedvábí. Saíd ibn Mansour vyprávěl v Sunan, že: „Umar ibn al-Chattáb měl ve zvyku sundat starou látku z Káby každý rok, rozřezat ji na kousky a rozdělit mezi poutníky, kteří je používali jako ochranu před žárem Mekky. Výměna kiswa se až do dnešního dne děje každoročně.





Černý kámen
Je zasazen do východního rohu Káby ve stříbrném prstenci. V knize Příběhy Proroků se píše, že tento kámen byl snesen andělem Gabrielem z ráje a původně byl bíly, ale doteky lidí "pošpiněných" hříchy jej časem zčernaly.



---
zdroje: Al-jumuah (překlad islámská Komunita sester)
Příběhy proroků - Ibn Kathír
Korán

Taqijja, taqijja, taqijja aneb hezky česky: Jak udělat z komára velblouda

  Taqijja - slovo, výraz, který jsem poprvé slyšela na antiislámském webu. Pak jsem nějakou dobu na toto slovo nenarazila, až opět teď ožilo v ústech některých lidí, kteří si dříve říkali muslimové. Někteří z nich se stále považují za experty islámu. Tito "experti" činy některých českých muslimů označují stylem: „Dělá taqijju (takíju).“ Oni celkově naznačují, že všichni muslimové v ČR taqijju provozují. Zřejmě to je "in" slovo.

Popravdě i dnes, než jsem napsala tento článek, jsem si šla pořádně dohledat definici tohoto slova. Mnoho z vás ví, že jsem v islámu už pár těch let, pochválen buď Bůh, takže nějaké ty znalosti taky mám, ale tohle slovo jsem osobně ještě nikdy z úst muslima neslyšela, natož na nějaké přednášce, včetně anglických. Zřejmě chodím na jiné weby než naši ex-kolegové.

Zaručuji vám, že naprosto nadměrná většina českých muslimů (těch, co nehovoří arabsky), nemá ani tušení, čeho se to vlastně mají dopouštět. Kdybych tu teď měla mít anketu, kdo z muslimů zná pojem taqijja a co vlastně obsahuje, jeden hlas pro bude moc, pokud si někdo nevypomůže Wikinou. Jinými slovy, tohle je učebnicový příklad jak udělat z komára velblouda aneb jak dle vzoru politiků hrát na strach a nevzdělanost lidí.

Nu což, když už jsem tu však o tomto pojmu začala, měla bych alespoň napsat, co jsem dohledala.

Taqijja - náboženská přetvářka (ne pokrytectví, to je jiný termín). Tento termín je zdůrazňován v ši´tské formě islámu. Významově to znamená, že pod nátlakem, ohrožením, pronásledováním či z donucení, je muslimovi dovoleno skrýt svou víru.

Taqijja je praktikována, nebo spíše byla aplikována ši´tskými muslimy, protože se objevili jako minorita mezi sunitskými. Ze strachu újmy na životu či zdraví, pak měli ze strany svých představených, možnost lhát o svém přesvědčení. Toť z Wikini, nejsem ší´a, takže dále neposloužím.

V sunitském islámu pak tento pojem neexistuje, ale existuje jiný - idhtirár, který je trošku obšírnější.  Jednak se to vztahuje na možnosti popřít víru v případě hrozby újmy na zdraví či životě, ale také ulehčení (vyjímku) v případě újmy na zdraví povolením konzumace zakázaného, jako například vepřové, pokud člověk nemá nic jiného k jídlu a je možné, že zemře hlady. Ale i zde je nutné dodržet jisté podmínky a jiné specifické podmínky musím být naplněny. Opět, mé znalosti definice jsou spíše překladem a výkladem toho, co jsem si teď přečetla.

Příkladem první situace je Ammar bin Jasír, který v době raného islámu zapřel svou víru. Zapřel ji v situaci, kdy byl mučen a jeho otec i jeho matka byly před jeho očima zabiti, protože se nevzdali víry v jednoho Boha. Jeho příklad je i zaznamenán v Koránu.

„Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil - kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře - a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný.“ (Korán 16:106)

Dalším příkladem mohou být historické vývoje v některých chalifátech, kdy například některý z chalífů zastával určitý názor v islámu a pokud s ním učenec nesouhlasil, pak byl mučen, pronásledován, uvězněn a nebo zabit. S přimhouřenýma očima by se to dalo přirovnat inkvizici. Někteří učenci se rozhodli popřít svou víru a vyhnout se tím trestu či smrti.

Prakticky tento pojem znám, neboť jsem narazila na příklady ulehčení praktikování v případě nutnosti, ale nikdy ne v souvislosti jaké jsou uváděny některými lidmi - cituji: „lhaní a přetvařovaní pro zisk muslimů či islámu" - mimochodem tohle spíše zní jako moto antiislamistů a „expertů na islám", jen s přidáním "z" - lhaní a přetvařovaní pro zisk Z muslimů či islámu.

Nejsem si jistá, jak by mohli muslimové v ČR praktikovat taqijju nebo snad idhtirár, hlavně tedy ženy s šátkem na hlavě. Pokud však budou zavřeni, mučeni a propuštěni pouze pod podmínkou, že se zřeknou islámu, pak prosím... ale není tohle všeobecným pudem sebezáchovy, které nemá co dočinění s náboženstvím, ale lidskou slabostí a neschopností vydržet nátlak?

Dále jsem se od "experta na islám" poučila o jakémsi termínu tajsira. Má to být novodobá forma taqijje. No, v tomhle mi ani Wikina nepomohla, takže absolutně nemůžu sloužit. Náš "expert" však naráží na lhaní nemuslimům o islámu.

Ráda bych připomněla, že nadměrná většina muslimů v ČR díky nedostupnosti materiálů k četbě nebo poslechu, má velmi základní představu o islámu. K růstu víry je nejen potřeba se vzdělávat, mít se kde vzdělávat, ale také nebýt v takové finanční situaci, která by nás zaměstnávala natolik, že jsme rádi, že se pomodlíme 5krát denně. Bohužel muslimové v ČR z veliké většiny čelí uvedeným problémům.

Muslim nemá zájem sbírat "bodíky" za konvertity za každou cenu. Není mu potřeba lhát o islámu a říkat alkoholikovi, že může pít, že to v islámu není zakázané, že to Bohu nevadí. Bohu to vadí, ale alkoholik přestane pít pouze, pokud má opravdu velmi dobrý důvod. Příkladem jsou alkoholici za dob Muhammada, nechť mu Bůh požehná a dá mír, kteří přestali pít ze dne na den díky víře v srdci.

Každý muslim dobře ví, že je to pouze Bůh, kdo víru uděluje. Ano, máme radost z nových muslimů, ale to neznamená, že musíme z islámu něco tajit se záměrem nalákat je k přijetí této Boží víry.

Jako již letitá muslimka nemůžu tvrdit, že jsem přišla do islámu a souhlasila se vším. Znám takové, kteří jsou v islámu déle než já, ale stále s některými věcmi nesouhlasí a bojují, a to s věcmi základními a malichernými. Člověk dostává pochopení později, se studiem a vírou v srdci.

Ti, kteří se snaží vrhat do srdcí českých občanů nenávist, nedůvěru, zlobu a strach z islámu a muslimů v ČR, opravdu dělají z komára velblouda. České muslimky se stále dohadují o tom, zda si trhat či netrhat obočí, zda si lakovat či nelakovat nehty. A věřte mi, ještě dlouhá léta tato diskuze bude aktuální. Přemýšlení o tom, zda chtějí nahradit, nebo zařadit islámské právo do zákona České republiky je naprosto neadekvátní.

Muslimové nejsou vyzývání k porušování zákonů České republiky. Muslimové jsou vyzývání k dodržování a praktikování islámu a tudíž nedílně i k dodržování zákonů České republiky; země, ve které žijí.

Pokud ČR nepřijde s proti-šátkovým zákonem, nebo zákonem zakazujícím se modlit, pak tohle už je o něčem jiném a ty muslimky, které víru v srdci mají pevnou, ho budou porušovat, jelikož jde o svobodu vyznání. Ale to má jaksi k trestu za smilstvo, cizoložství nebo opakované krádeže hodně daleko. Nadměrná většina (řekla bych 99.99%) muslimů v ČR jsou rádi, že jsou rádi a takové myšlenky je ani nenapadají. A dělat bububu z 0.01% (možná i méně) ... no holt, někdo se živit nějak musí.

Já osobně nemám důvod lhát nebo něco předstírat. Já se nesnažím vydělávat na strachu z islámu a psaní tohoto blogu mi nic nevynáší, ani popularitu. Nesnažím se každého člověka k mé víře konvertovat. Alláh otevírá srdce komu chce a víra je dar. Ten člověk nikdy dát nemůže.

Šaháda krok za krokem

     Mnoho lidí si myslí, že přijetí islámu je komplikovaný proces. Opak je však pravdou. Člověk se může stát muslimem - odevzdaným Bohu - během několika vteřin. To, co vyžaduje větší přípravu je část, která následuje po deklaraci víry, nebo-li šahádě.

Pokud člověk věří v Boha, věří v Jeho posledního Posla, věří upřímně, celým svým srdcem, pak mu už nic nebrání k tomu, aby přijal islám. A jak to vlastně udělá? Jednoduše. Řekne:

"Prohlašuji, že zde není boha kromě Alláha a prohlašuji, že Muhammad je poslem Alláha."

V arabštině foneticky přepsáno to zní takto:

"Aš-hadu anlá iláha illa Alláh wa aš-hadu anna Muhamadan rasúl Alláh."

Nepotřebujete žádné svědky, nepotřebujete to prohlásit veřejně, protože Bůh je Vševědoucí a Všeslyšící. Co je však nutné - víra v srdci. Upřímná víra a náš úmysl. Šahádu bychom neměli dělat kvůli druhému člověku, ale jen pro nás samotné, pro nás a Boha.

Mnoho lidí si myslí, že před tím než vstoupí do islámu by měli zvládat modlitbu, že by měli znát všechno co islám učí, že by se měli stát zbožnými muslimy během minuty, že by se žena měla okamžitě zahalit, že si musí vyzkoušet zda zvládne půst atd. Opak je ale pravdou. Jsem muslimkou nějaký ten pátek a stále ještě neznám vše, stále ještě hledám a pátrám, stále ještě tu a tam válčím s modlitbami... Proč? Protože vše přichází časem, přichází to trpělivostí, hledáním a poznáváním. Praktikování - aplikace víry vychází ze srdce a pochopení také přichází až s Bohem v srdci. Není to proces který se stane ze dne na den, ale důležité je vše vzít krok za krokem. Pokud si někdo na svá bedra naloží více než může, velmi rychle se bude chtít všeho zbavit, protože to prostě bude nesnesitelné.

Občas si také lidé myslí, že vzhledem k tomu, kolik hříchů vykonali, jaký život vedli atd, nemohou vstoupit do islámu. Není to pravdou, protože Bůh nepočítá to, co bylo před islámem. Ať už jste vedli život jakýkoliv, není počítán a ten, kdo vstoupí do islámu je čistý jako novorozeňátko. Bůh tomu, kdo prohlásil svou víru, promíjí vše co bylo dříve, jeho list bude čistě bílý a začne se mu vše počítat až od tohoto okamžiku.

Tak, toť vše pro vstoupení do islámu. A co teď? Člověk zjistí, že se nic nezměnilo. I přesto, že je tento krok tolik obávaný, ten dotyčný zjistí, že je stále pořád stejným jako před tímto prohlášením.

Následující krok po prohlášení je očistná koupel, kterou člověk může provést například ve sprše. Očistná koupel nebo-li ghusl začíná prohlášením slov: "Ve jménu Boha" "Bismilláh" a samozřejmě také úmyslem, poté se člověk začne umývat s tím, že si umyje celé své tělo, kromě intimních částí*, včetně vypláchnutí úst, nosu a uší. Omytí probíhá tak, že si člověk začne omývat nejprve horní pravou část těla, pak horní levou část těla (včetně vlasů a krku) a pak přejde na pravou dolní část a levou dolní část (včetně šlapek a mezi palci).
Poté, co je v očistě se může začít modlit.

Podrobněji, včetně konceptu víry, modliteb, částečného omytí - wudu atd, můžete číst v knize Zaostřeno na islám od Hammudah Abdalatiho a ke stažení v pdf je zde:

format PDF pro stáhnutí

pokud by vám to nešlo pak zkuste zde

Jak se stát muslimem?

Jak se stát muslimem?

Odpovídá Šeikh Muhammed Salih Al-Munadždžid:

Všechna chvála náleží Alláhu, Pánu vesmíru. Mír a požehnání Alláha s Muhammadem, Jeho posledním poslem.

Pokud má někdo pravou touhu státi se muslimem a je plně přesvědčen a silně věří, že Islám je pravou vírou nařízenou Alláhem pro všechny lidské bytosti, pak by měl pronést "šahadu", bez jakéhokoliv oddalování. Svatý Korán je v tomto ohledu jasný jak Alláh říká:

"Víra v očích Alláha je Islám" (Korán 3:19)

"Kdo touží po jiném náboženství než po Islámu, nebude to od něj přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí." (Korán 3:85)

Dodatkem, Islám je jedinou vírou, která převládá nad všemi vírami. Alláh říká:

"I Tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou..." (Korán 5:48)

Muhammad, Prorok Alláha (mír a požehnání Alláha s ním) řekl:

"Nadstavba Islámu je postavena na 5ti pilířích: prohlášení, že zde není boha (hodného uctívání) kromě Alláha a že Muhammad je poslem Alláha, vykonání modliteb, placení Zakátu (chudým), půst během Ramadánu a vykonání Hadž."

Šahada může být prohlášena následovně:

"AŠH-HADU ANLÁ ILÁHA ILÁ-ALLÁH WA AŠ-HADU ANNA MUHAMMADAN RASÚL-ALLÁH."

Překlad zní: "Prohlašuji, že zde není boha kromě Alláha a prohlašuji, že Muhammad je  poslem Alláha."

Nicméně není dostatečné pouhé pronesení tohoto prohlášení jak soukromě tak i veřejně; ale spíše by měl věřit v srdci pevným přesvědčením a neochvějnou vírou. Pokud je někdo upřímný a souhlasí s učením Islámu v jeho životě, nalezne se novorozencem.

Toto jej požene ke snaze zlepšit jeho charakter a přiblížit se dokonalosti. Světlo žijící víry naplní srdce dokud se nestane ztělesněním této víry.

Co přijde po prohlášení se za muslima? Poté by měl poznat pravý koncept prohlášení, což znamená jedinost Alláha a vykonat její požadavky. Musí se chovat podle toho aplikujíce pravdivou víru do všeho co dělá a mluví.

Co slova "šahady" představují? Důležitý bod, který musí každý muslim znáti velmi dobře, že zde není boha hodného uctívání jiného než Alláha. On, chvála buď Jemu - je jeden pravdivý Bůh, který jediný zasluhuje uctívání, On je Dárcem života a Provádějící a Vyživující lidstva a všeho stvoření s Jeho nakonečnými laskavostmi. Člověk musí uctívat Alláha, jež je jediný hoden uctívání.

Druhá část "šahady" je "wa aš-hadu anna Muhammadan abduhu wa rasuluh" což znamená Prorok Muhammad (mír a požehnání Alláha s ním) je služebník a vybraný posel Alláha. Nikdo nesmí mít ohledně této záležitosti dva názory. Jelikož muslimové musí poslechnout nařízení Proroka (mír a požehnání Alláha s ním), věřit v to, co řekl, praktikovat jeho učení, vyvarovat se toho, co zakázal a uctívat Alláha samotného podle zprávy jemu zjevené, neboť všechna učení Proroka jsou v skutku zjevení a inspirace jemu předány Alláhem.

Co je významem uctívání? Je to jednoduše předvedení upřímných služeb, ukazujíce úctu k Alláhu. V hlubším odstínu významu je to samozřejmá absolutní oddanost a kompletní poslušnost Alláhovým nařízení jak v proslovech tak i činech člověka ať již explicitních tak i implicitních.

Uctívání spadá do dvou kategorií:

1. Viditelné (manifest nebo venkovní)

2. Neviditelné (skryté nebo vnitřní )

Viditelné uctívání zahrnuje činy jako jsou pronesení dvou částí "šahady", vykonání modliteb, dávání zakátu, recitace Koránu, prosby, oslavování Alláha, Jeho vychvalování, očištění našich těl před modlitbami atd.

Neviditelné uctívání je víra v Alláha, Den Soudný (v životě posmrtném), v anděly, knihy Alláha, proroky Alláha, Jeho rozhodnutí osudu (že dobro a zlo jsou rozhodnuty pouze Alláhem).

Tento druh uctívání nezahrnuje pohyb částí těla, ale zajisté je to zatížení srdce, které ustavičně ovlivňuje život člověka.

Mělo by být bráno na paměti, že jakékoliv uctívání nevěnované Alláhu bude odmítnuto jako druh mnohobožství a toto způsobuje odpadlictví z islámu.

Dalším krokem pro nové reverty je očista samu sebe kompletní koupelí. Poté by se měl stotožnit s principy a pravidly Islámu v jejich celkovosti. Měl by se odcizit od všech druhů modlářství a nepravých vír. Měl by odmítnout zlo a být spravedlivým. Takovéto odmítnutí zla a bytí spravedlivým je jeden z požadavků mota Islámu, což je Lá iláha illalláh.

Alláh v Koránu říká:

"...Ten, kdo nevěří ve zlo a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je Slyšící, Vševědoucí." (Korán 2:256)

Musíme brát v podtaz, pokud prohlásíme z našeho srdce že "zde není boha hodného uctívání než Alláha", implikuje to na část naší lásky, oddanosti, víry a poslušnosti pravidel Islamské legislativy, která je legálním závazkem všech muslimů. Je nutností "není zde boha kromě Alláha" milovat pro potěšení Alláha a odmítnout pro radost Alláha.

Toto je nejpevnější kotva víry, která zhmotňuje "AL WALA" a "AL BARA". Což znamená, že muslim by měl milovat a být věrný jeho muslimským bratrům. Jako praxe by se měl odcizit od nevěřících a odmítnout býti jimi ovlivňován jak ve světských tak i náboženských záležitostech.

Ukončíme to s pokornou modlitbou k Alláhu, aby očistil srdce a duše těch, kteří jsou upřímnými hledači pravdy a nechť Alláh žehná komunitě věřících. Ámen.

Z www.islam-qa.com

Mění Bůh v Koránu své názory?

RŮZNÉ POHLEDY NA BOŽÍ NEMĚNNOST

1) O: Jak se mohou Aláhova zjevení měnit nebo být nahrazena? (Súra 16:101) Pokud se mění, jak může být Korán věčný? Pokud se mění, pak může být Mohamed nahrazen. Pokud Bůh mění svou vůli, pak musí být jeho vševědoucnost omezená. Pokud si Boží zjevení protiřečí, jak se můžeme na Boha spolehnout? Nelze oddělit něčí vůli, slovo, přirozenost a charakter. Je-li Bůh nestálý, jaký máme základ pro morálku a poznání Boha? Bůh a jeho Slovo se nikdy nemění (Bible - Mal.3:6; Ž 89:34).

2) O: Proč si Súra 2:106 a 10:64 v Božím zjevení protiřečí?

 

 

 

Odpověď:

Islám přišel jako požehnání, přišel zde proto, aby reformoval lidské podmínky. Nepřišel zde proto, aby zničil lidskou civilizaci nebo ovládal a vládl. Islám nevymazal před-islámské praktiky a zvyky, ale pouze odstranil ty, které byly nemravné, špatné a společnosti škodlivé. Aby mohla být vybudována nová civilizace s novými mravy a chování, bylo potřebné se na vše podívat z lidské perspektivy. Co bylo špatné, bylo odstraněno a co bylo dobré bylo potvrzeno.

 

Aby bylo dosaženo reformy, islám nastolil sérii právních nařízení a zákazů. Nicméně k zavedení islámského práva koránské verše braly v podtaz následující čtyři principy:

 

1. Odstranění obtíže

2. Snížení náboženských povinností

3. Uskutečnění/realizace blaha veřejnosti

           -   Odvolání (zrušení)

4. Uskutečnění/realizace univerzální spravedlnosti

 

Vzhledem k charakteru otázky nás bude zajímat odvolání nebo-li naskh.

 

Naskh je jednou z manifestací uskutečnění blaha veřejnosti v islámském právu.

 

Budeme zde brát v podtaz, že zákony v islámu, jsou pojímány jako dobro pro celé lidstvo, bez časového ohraničení. Prorok, nechť mu Alláh požehnán a dá mír, byl poslán jako univerzální prorok celému lidstvu do konce časů. Výklad významu

"A vyslali jsme tě k lidem všem jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele, avšak většina lidí to neví." 34:28

Bůh může předepsat nařízení, které je vhodné a potřebné v době jeho uzákonění, nebo může sloužit určitému omezenému účelu. Nicméně jeho potřeba může později zaniknout nebo jeho jedinečný účel mohl být dosažen.V takovém případě potřeba pro takové právo ustane a nebo je jeho platnost zrušena.

 

Příkladem může být například smuteční doba.

 

Původně byla smuteční doba vdovy jeden rok a bylo povinností manžela zanechat v jeho vůli obživu a zaopatření a bydlení po celé toto období. Korán říká, výklad významu:

 

"Ti z vás, kteří budou ke Mně povoláni a zanechají manželky, nechť odkáží manželkám svým zaopatření na celý rok, aniž je nutí odejít z domu. Jestliže však odejdou, potom není pro vás hříchem to, co samy se sebou učiní podle zvyklostí uznaných. A Bůh věru je mocný, moudrý." 2:240

 

Později byla doba truchlení snížena na čtyři měsíce a deset dní jak Korán říká, výklad významu:

 

"Pro ty, kdož k Bohu byli povoláni a zanechali manželky, platí, že ony mají vyčkat samy o sobě čtyři měsíce a deset dní. A když dosáhnou lhůty své, nebude pro vás hříchem, jestliže si budou počínat samy se sebou podle zvyklosti uznané. A Bůh dobře ví, co děláte." 2:234

 

 

Dalším příkladem může být dědictví:

 

V předislámském období dědily pouze děti a rodiče dědili jen pokud jim bylo odkázáno. Proto, Alláh učinil odkázání dědictví v raných začátcích povinností, aby je tak naučil důležitost rodiny vzhledem na práva k majetku zemřelého. Výklad významu:

 

"Jest vám předepsáno, že když dostaví se smrt k některému z vás a on zanechá vám majetek, má učinit závěť ve prospěch rodičů a příbuzných podle zvyklosti uznané - a to je povinností pro bohabojné." 2:180

 

Nicméně poté, co komunita ochotně přijala toto právo a přísně ho praktikovali, Alláh jej nahradil Koránským veršem, které jasně stanovuje dědictví. A Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mír, dále pak potvrdil zrušení starých práv: "Zajisté, Alláh dal každému právem co mu náleží (dědictví), proto zde není odkazu dědicům." (Převyprávěno Abú Umámou, sesbíráno Abú Dáwúdem, at-Tirmizhím, an-Nasá'í, Ibn Mádžah a Ahmadem, sahíh dle al-Albání v sahíh Sunan Abí Dáwúd)

 

Jak je tedy vidět, koránské verše si neprotiřečí a Boží vševědoucnost není omezená, ale je zde pouze demonstrována moudrost a slitování Boha s lidstvem a braní ohledu na jeho blaho.

 

A jak Alláh Vznešený řekl, výklad významu:

 

"Cožpak nepřemýšlejí o Koránu? Kdyby ten byl od někoho jiného než od Boha, věru by v něm nalezli četné rozpory!" 4:82

 

Islám byl dovršen, zjevení přestala byla naplněna a tím se také uzavřela brána k jakýmkoli změnám ve víře.

 

"Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství." 5:3

 

Proto zde již není žádné možnost změn, dalšího zjevení, Muhammad, nechť mu Alláh požehná a dá mír, nemůže být nahrazen.

 

Verše položené v otázce vzhledem k vysvětlení tohoto principu jsou pak už jen krásnou demonstrací toho, co již bylo řečeno a s vůlí Boží jasně vysvětleno a dále pak utvrzení o Boží neměnnosti.

 

"Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?" 2:106

"Pro takové platí zvěst radostná v životě pozemském i budoucím. A nezmění se slovo Boží a to štěstí bude nesmírné." 10:64

A Alláh ví nejlépe.

----------------------

Čerpané zdroje: Evolution of fiqh, Bilál Phillips, Korán s výkladem I. Hrbka a skromný 'ilm darovaný Alláhem Dobrodincem, Vševědoucím a Všemohoucím.

Prosím Alláha a vás o odpuštění v nedostatcích a nezáměrných chybách.

Nařizuje Korán špatné chování k lidem jiného názoru?

Metodologie uvedená v Koránu, podle které se máme chovat k lidem, kteří mají jiný názor než my.
 
Korán nám ukazuje, jaké metody máme používat ve vztahu k lidem s rozdílnými názory.

Korán nejdřív vyjmenovává názory, s kterými se můžeme setkat:

- řekli, že Bůh má syna;
- řekli, Bůh je chudý a my jsme bohatí;
- řekli, ukaž nám Boha, ať ho vidíme;
- řekli, že ruka Boží je zavřená;
- řekli, že Bůh je třetí ze třech;
-  řekli, že jsi lhář;
- řekli, že jsou to staré povídačky.

Nemáme tady místo citovat vše. V žádném verši Koránu však Bůh nenařídil, abychom jakkoliv potrestali lidi, kteří to říkají. Neřekl, že jim máme vyříznout jazyk, dát do vězení.... Na rozdíl od toho však Korán jasně uvedl tresty za krádež, cizoložství, pomluvu atd. Korán rozdílné názory prostě uvedl a pak na ně logicky a s důkazy odpověděl.

V myslích některých lidí je zakořeněno, že se islám šířil mečem. Nic není víc vzdálené pravdě. Kdyby cílem ozbrojeného boje bylo vnutit dobytým národům islám, nebylo by možné tolerovat vybírání daně z hlavy od lidí Knihy. Kdyby bylo cílem šířit islám mečem, asi by se největší útoky soustředily na kazatele ostatních náboženství, tedy mnichy, kněze a rabíny, byly by zničeny kostely, kláštery a synagogy. Ale islámský boj měl úplně jinou podobu. Dovolil každému, aby zůstal ve svém původním náboženství a zakázal jakékoli náboženské pronásledování. Zajistil ochranu knězům a rabínům, synagogám i kostelům, a výslovně zakázal na ně útočit.

Někteří lidé nepochopili, že islám je nejen náboženství mezi jednotlivcem a jeho Pánem, ale že je to také sociální a politický systém založený na spravedlnosti, rovnosti a svobodě myšlení a svědomí. Všechny systémy před islámem se topily v tyranii, kastovnictví, zakládaly se na pýše, nespravedlnosti a útlaku. Žádný takový systém by neumožnil rozvoj islámu, proto bylo nutné jim vyhlásit válku. Neexistovalo jiné východisko. Muslimové viděli, jak Kurajšovci přijali nové náboženství - donutili jeho představitele, aby se skrývali nebo emigrovali. Bylo jasné, že jiné vládnoucí třídy nebudou postupovat jinak. Muslimský boj byl ve skutečnosti válkou vedenou ve jménu svobody svědomí pro muslimy i nemuslimy. Jeho cílem bylo osvobodit masy z otroctví, nevědomosti, bídy a despotických systémů. Přišel čas nahradit zákony aristokracie a tyranie Knihou a spravedlností.

Kdyby cílem muslimských výbojů nebylo osvobodit celé národy a zavést spravedlnost, jistě by muslimové za tento boj nepokládali své životy. Jistě by nebojovali s takovým přesvědčením, kdyby šlo jen o materiální statky. Kromě toho by jejich boj nemohl postupovat tak rychle. Navíc by pro dobyté národy přece nebylo nic jednoduššího než se vzbouřit proti málo početné islámské armádě, která neměla žádné zásoby a byla daleko od svého generálního štábu. Když muslimové pronikli do Španělska, bylo jich nanejvýš několik desítek tisíc. Jak by tam mohli zůstat osm století, kdyby neměli duchovní sílu a lásku ke spravedlnosti?
Slovo daň z hlavy - džizjah - má pro někoho pejorativní nádech. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Slovo džizjah je odvozeno od slova džaza - odměnit. Toto slovo se nachází v Koránu - např. "Bojte se dne, kdy žádná duše nebude odměněna místo jiné." 2:48  Toto slovo proto znamená něco jako vyrovnání. Znamená to, že se nemuslimové vyrovnají s muslimy za to, že je muslimové chrání. Nemuslimové totiž nemusejí do armády a nemusejí bránit svát. Proto se džizajah nevybírá ani od žen ani od dětí ani od starých lidí. Tito lidé nic neplatí a kromě toho dostávají z muslimské pokladny peníze na zajištění slušného života.

Kromě toho je jasné, že islám dovoluje boj proto, aby se bránila svoboda svědomí. Muslim bojuje za svobodu, za ty, kteří byli vyhnáni ze svých domovů, jen proto, že říkali "Bůh je náš Pán." Ozbrojený boj není protivníkem svobody. Je to naprosto jasné z prvního verše, který dovolil bojovat:

"Těm, kteří byli napadeni, se dává právo bojovat, protože jim bylo skutečně ublíženo a Bůh je schopný je zachránit. ..... 22:39

Za nejtvrdším veršem o boji, kterému se říká verš meče : "A až skončí posvátné měsíce, zabíjejte modloslužebníky, kde je najdete ..." 9:5 následuje další verš : "A jestli tě někdo z přidružovačů požádá o azyl, poskytni mu ho, aby mohl slyšet Boží slovo, a pak ho doveď na bezpečné místo. Protože jsou to lidé, kteří nevědí." 9:6 Takový verš by přece nemohl existovat uprostřed veršů o válce, kdyby cílem této války nebyla obrana, ale nucení lidí do náboženství.

V Koránu je řečeno, že Prorok není nad lidmi ani jejich vládce 88:22 ani za ně neručí 6:107.

Češi mají málo pravdivých informací o islámu, spíše jsou ovlivňováni protiislámskou propagandou

Na stránkách Liberta News byl uveřejněn tento rozhovor s panem Sáňkou. Jelikož jsem nikde nenašla upozornění na nekopírování obsahu jejich stránek, přidávám jej zde.
A zde již zmiňovaný rozhovor:
 
Otázka: Jak jistě víte existují v Čechách různé zájmové skupiny a jednotlivci, kteří se snaží o to, aby byl islám takzvaně postaven mimo zákon. Jak byste okomentoval jejich cíle a metody, které používají?

Odpověď: Ani islám, ani žádné jiné světové náboženství nelze postavit mimo zákon. To by mohl chtít jen nějaký fanatik, který se staví proti náboženské svobodě a popírá Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod. Možná jste měl na mysli snahu některých extrémistů o zrušení registrace náboženské společnosti Ústředí muslimských obcí. Jsem si vědom toho, že u nás máme svobodu slova, a jsem tomu rád. Tato svoboda by však neměla být zneužívána tím, že s ní budou zaštiťovány projevy nesnášenlivosti. O islámu jsou bez potřebné znalosti a někdy i záměrně šířeny nejrůznější dezinformace a to už je podle mého názoru za hranicí svobody slova, protože je tímto způsobem vyvolávána nenávist ke skupině obyvatel.

Otázka: Podle průzkumu veřejného mínění je většina českého obyvatelstva znepokojena přítomností muslimské komunity na našem území, ale zároveň lidé při dotazování přiznali, že o islámu nic nevědí a někteří dokonce považovali za zakladatele islámu Buddhu respektive Abraháma. Jaký máte na to názor vy?


Odpověď: Je pravda, že značná část naší veřejnosti dnes posuzuje islám na základě kusých, povrchních a nepřesných informací, které se objevují v tisku a v televizi. Dochází tu k růstu islamofobie, i když to není tak patrné jako v jiných evropských zemích. U nás se na jedné straně objevuje obava některých lidí z něčeho cizího a pro ně neznámého, co podle jejich názoru nemá v Evropě tradici a proto to sem jednoduše nepatří ("člověk má strach z toho, co nezná"). To jsou třeba lidé, kteří protestují, když  někde někdo přijde s myšlenkou postavit mešitu. Druhou skupinou jsou lidé, kteří záměrně a programově útočí na islám, přičemž tvrdí, že informace o islámu mají, ve skutečnosti však mluví o něčem jiném. Snaží se dokázat, že islám je netolerantní víra šířící násilí a tak podobně.

Myslím si, že Češi nejsou více nesnášenliví než jiné národy. U nás se možná mnohem víc než v západní Evropě vyskytuje xenofobie, ale je způsobená tím, že jsme 40 let byli uzavření a neměli možnost cestovat ani se ve větším měřítku seznamovat s jinými kulturami. Např. v západní Evropě je přítomnost cizinců naprosto běžná i v každém menším městě, u nás zatím ne. Když jde v západní Evropě po ulici muslimka v šátku, je to něco přirozeného, ale u nás to stále ještě může vyvolat negativní reakce.

Abych však byl objektivní, dezinformace neprodukují jen někteří žurnalisté a tvůrci xenofobních internetových stránek. Má je na svědomí i mnoho muslimů, kteří se nedrží střední cesty islámu, jak jim nařizuje Korán. Tím, že buď islám neznají a nepraktikují nebo naopak v něčem přehánějí, se do myslí Evropanů dostává řada předsudků o islámu. Mimochodem, i otázka HN, kdo je zakladatelem islámu a uvedení několika historických osobností jako možných odpovědí, je podle mého názoru zavádějící. Islám znamená „podřízení se vůli Boha" a zakladatelem islámu je sám Stvořitel. Proroci byli Bohem vybraní lidé, kteří jen předávali toto poselství lidem. Muslim věří ve všechny proroky a všichni proroci byli podřízeni do vůle Boha, tedy muslimové. Mohamed byl posledním prorokem, který řadu proroků završil a přinesl konečnou podobu tohoto způsobu života založeného na čistém monoteismu.

Otázka: Hrozí podle vás ze strany některých muslimů České veřejnosti nebezpečí? Nebo přesněji řečeno jsou muslimové vůči českému okolí přizpůsobiví a tolerantní?

Odpověď: Ze strany muslimů, kteří u nás žijí, žádné nebezpečí české veřejnosti nehrozí. Všichni muslimové, které znám, si uvědomují, že naší povinností, a to i povinností vyplývající z islámu, je dodržovat právní řád té země, ve které žijeme. Z počtu muslimů, kteří v ČR žijí, jich většina islám praktikuje jen částečně nebo vůbec, ti jsou víceméně asimilovaní. Co se týče praktikujících muslimů, jsou vůči svému okolí tolerantní.

Otázka: Jaký je váš názor na dokument „Já, muslim" a na tvrzení v něm zveřejněná?

Odpověď: Pořad ve mně vyvolal zklamání a rozhořčení. Ne proto, že byl namířen proti muslimům, ale pro svou neobjektivitu a neprofesionální zpracování tohoto citlivého tématu. Mimochodem, prof. Kropáček, kterého lze bez pochyby považovat za nezávislého odborníka na islám, o tomto pořadu již 3 dny po jeho odvysílání řekl veřejně před zaplněným sálem Městské knihovny, že to byl nejhorší pořad o islámu, jaký kdy viděl. Od začátku do konce bylo jasné, že zadáním pořadu není podat objektivní obraz, ale byla to konfrontační, jednostranná a neobjektivní prezentace negativního názoru jeho tvůrce. Bylo v něm také použito mnoho zkreslených a lživých informací. V pořadu lhal pan Raddatz z Německa, údajný orientalista, nejméně v tom případě, kdy tvrdil, že tzv. vraždy ze cti pocházejí z islámu.

Za podvod považuji montáž různých záběrů do monitoru počítače v knihovně Islámského centra, které se tam nikdy nepromítaly. Infiltrátor v mnoha případech lhal, např. když říkal, že mu bylo doporučeno, aby si za ženu vzal „fanatickou muslimku", nebo když ukazoval videokazetu s historickým filmem „The Message" a přitom mluvil o tom, že na videokazetách existují  „návody, jak nejlépe bít svou ženu a přitom jí nezlámat moc kostí, aby mohla dál sloužit tomu chlapovi". V pořadu vážně chyboval i dr. Keller, který své pochybení přiznal. Záběrů skrytou kamerou byla jen méně než třetina pořadu, mnohé se opakovaly, mnoho z nich bylo z chodeb, knihovny a modlitebny Islámského centra, které spíše než aby o něčem vypovídaly, tam byly proto, aby navodily dojem, že se jedná o nějaké tajné prostory. Další značná část pořadu se odehrávala v Německu, které z hlediska muslimské komunity nelze s ČR vůbec srovnávat. Autor záměrně nerozlišoval, zda popisované jevy jsou islámské, nebo jsou jen praktikovány malou částí muslimské komunity a ve skutečnosti jsou zcela proti islámu (jako je tomu např. v případě sňatků z donucení nebo tzv. vražd ze cti).

Prostřihy mezi různými krvavými událostmi z celého světa, případně záběry z různých videokazet, internetu a Saúdské televize a mezi prostředím Islámského centra v Praze se často a v rychlém sledu střídaly, že divák ztrácel přehled, kde se nachází. Snahou autora bylo zřejmě navodit souvislost, tedy aby se v myslích českých diváků spojily krvavé atentáty a různé výroky s existencí Islámského centra v Praze.

Další nesmysl uvedený v pořadu pana Ovečky je ten, že „do hlavní modlitebny žádné mešity nemají ženy přístup" (zde v Praze je oddělení modliteben dané technickými dispozicemi budovy, jejíž původní účel byl úplně jiný, ale i tak zde žádný zákaz vstupu žen neplatí) nebo že šaría přikazuje muslimům osídlovat nemuslimské země a zavádět v nich islámské zákony, a pokud se to nepodaří do 4 let, musejí tuto zemi opustit.

Ve filmu zazněly z úst přednášejícího v Islámském centru různé výroky (např. „muži rozhodují o osudu svých žen", apod.). Tato a jiné věty však nebyly vysloveny jako názor přednášejícího, ale byly čteny z dopisu paní Ryantové, ke kterému se přednášející vyjadřoval a vysvětloval její mylné názory. Každému, kdo byl na přednášce, to muselo být jasné a není sporu, že to bylo opět zneužito pro záměr autora pořadu Infiltrace.
Dalo by se to rozebírat a přidat i víc věcí, ale na to tu není prostor.

Otázka: Jak se díváte na skutečnost, že televizní dokument natočený pro českou televizi je šířený po internetu a dokonce přeložen do cizích jazyků?

Odpověď: Vím jen o jednom překladu toho pořadu, a to do angličtiny. Vidím v tom jednoduše snahu některých lidí, podobných jako je autor pořadu, vyvolat co nejvíce nenávisti proti muslimům a vnutit lidem negativní názor na islám.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor s panem Vladimírem Sáňkou uskutečnil Jaroslav Svoboda.

Libertas News - www.bezcenzury.org

Otázka na přátelení se s nemuslimy

Otázka: Jeden můj křesťanský přítel za mnou přišel a žádal mě o knihu, která ukazuje lidem správnou cestu, jak žít. Dal jsem mu Korán. Četba ho velmi zaujala až do okamžiku, když přišel k verši: „Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.“ (5:51) Zeptal se mě: „Proč to tak je? Proč vám vaše kniha říká, že nesmíme být vašimi přáteli? Znamená to, že se nemůžu s tebou přátelit?“ Na jeho žádost vás prosím o vysvětlení tohoto tématu. Já sám si nevím rady. Pokud by to tak bylo, jak to, že islám dovoluje muslimům oženit se s křesťanskou nebo židovskou dívkou (aniž by po nich vyžadoval změnu jejich náboženství)?


Odpovídá Muzzamil Siddiqi

Korán neříká, že nemuslimové nemohou být přáteli muslimů, ani muslimům nezakazuje být přátelští k nemuslimům. Mnoho nemuslimů jsou dobrými přáteli muslimů jako jednotlivců i muslimské společnosti. Existuje rovněž mnoho dobrých muslimů, kteří se opravdově a upřímně drží své víry, a přitom se chovají velmi přátelsky k mnohým nemuslimům. Islám nás učí být přátelský ke všem lidem. Učí nás, že bychom měli i se svými nepřáteli jednat spravedlivě a poctivě. Bůh praví na začátku zmiňované súry Prostřený stůl: „Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedlivými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti – a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (5:8)

Na jiném místě Koránu praví: „Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kteří hledají jejich ochranu, jsou nespravedliví!“(60:8-9)

Bůh označil Proroka Muhammada (budiž s ním mír) za „milosrdenství“ světu. Prorok byl znamením Božího milosrdenství všem lidem, nejen muslimům. Ve své laskavosti a spravedlivém jednání nečinil rozdíl mezi věřícími a nevěřícími. Byl laskavý k pohanům v Mekce a bojoval proti nim, jen když oni bojovali proti němu. Uzavřel smlouvy se Židy v Medíně a tyto smlouvy ctil až do doby, kdy Židé tyto smlouvy porušili. S laskavostí přijal křesťany z Nadžranu ve své mešitě v Medíně. Přeli se s ním o islám, ale on jim odpovídal s úctou a s respektem. Existuje mnoho příkladů z jeho života, které dokazují, že byl tím nejlaskavějším ke všem lidem.

Ve verši, který citujete, je použito slovo „awlijá“. „Awlijá“ je tvar množného čísla od singuláru „wali“.

Správný překlad výrazu „wali“ není „přítel“, ale někdo, kdo je velmi blízký a intimní. Tohoto výrazu se rovněž používá ve smyslu „ochránce, strážce, patron, pán, mistr“. V Koránu se toto slovo užívá pro Boha, např. ve verši: „Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke světlu. ...“ (2:257) Lze uvést mnoho dalších odkazů na verše v Koránu, které mají tento význam. Stejného slova Korán někdy užívá i pro lidské bytosti, např. „... A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu (wali) pravomoc jej pomstít, ...“ (17:33)

Správný překlad verše ze súry Prostřený stůl je tedy: „Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany za ochránce, neboť oni jsou ochránci svým lidem. Kdokoliv z vás se k nim obrátí pro ochranu, je jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.“ (5:51) Je zřejmé, že židé jsou ochránci židům, křesťané křesťanům, proč by tedy neměli muslimové ochraňovat a podporovat vlastní lid? Tento verš nám neříká, abychom byli proti židům nebo křesťanům, nýbrž že bychom se měli starat o vlastní lid a navzájem se podporovat.

Ibn Kathír ve svém Tafsíru zmiňuje, že někteří učenci tvrdí, že tento verš ze súry Prostřený stůl byl zjeven po porážce muslimů v bitvě u hory Uhud. Tehdy jeden muslim z Medíny řekl: „Budu žít se židy, abych byl v bezpečí, když na Medínu bude proveden další útok.“ Jiný člověk řekl: „Budu žít s křesťany, abych byl v bezpečí v případě, že se bude na Medínu znovu útočit.“ Bůh proto zjevil tento verš, který připomíná věřícím, že by neměli hledat ochranu u jiných, ale ochraňovat se navzájem. (viz Ibn Kathír, Al-Tafsír, svazek 2, str. 68).

Muslimům je povoleno přátelit se s nemuslimy, pokud se drží své vlastní víry a jsou věrni islámu, ryze a oddaně. Správně poukazujete na to, že muslim se smí oženit s křesťankou nebo židovkou. Manželství je založeno na lásce a přátelství. Jak by mohlo být přátelství k židům a křesťanům zakázáno, když islám povoluje manželství muslima a židovky, či muslima a křesťanky?

Je povinností muslimů ochraňovat muslimy. Naopak muslimové by neměli poskytovat ochranu nikomu, kdo bojuje proti jejich víře, i kdyby to byli jejich vlastní otcové či bratři. Bůh praví: „Vy, kteří věříte! Neberte si za ochránce (awlijá) otce své a bratry své, jestliže je jim nevěrectví milejší než víra. A ti z vás, kdož tak činí, jsou nespravedliví!“ (9:23)

Podobně Korán potvrzuje, že muslimové by neměli ochraňovat nemuslimy před muslimy. Pokud ovšem někteří muslimové křivdí nemuslimům, je povinností muslimů pomoci nemuslimům a ochránit je před křivdami, které páchají ti takzvaní muslimové. Prorok (budiž s ním mír) řekl, že on sám bude žalobcem za nemuslima, který žije mezi muslimy a kterému muslimové činí bezpráví. Islám nás rovněž učí, že by muslimové neměli hledat ochranu u nemuslimů před muslimy. Měli by se snažit vyřešit případné spory mezi sebou. Bůh praví: „Nechť si věřící neberou nevěřící za ochránce místo věřících! ...“ (3:28)

„Vy, kteří věříte! Neberte si nevěřící za ochránce místo věřících! Chcete snad proti sobě dát Bohu oprávnění zjevné?“ (4:144)
www.islamonline.net, překlad: Z.M.

Vztahy muslima s nemuslimy

   Když se zamyslíme nad celkovým postojem islámského učení k nemuslimům s ohledem na to, co je ve vztahu k nim povolené a co zakázané, zjistíme, že nám bohatě postačí následující dva verše Koránu, neboť jsou zdrojem srozumitelného poučení vedení v této záležitosti. Alláh Nejvznešenější pravil:

"Alláh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Alláh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví!" (60:8-9)

První verš nejenže volá po spravedlnosti a poctivosti ve vztahu k nemuslimům, kteří nebojují proti muslimům z náboženských důvodů ani je nevyhánějí z jejich domovů - čili nemuslimů, kteří nejsou s muslimy ve válečném vztahu ani se k nim nechovají nepřátelsky - ale přímo vybízí muslimy, aby k nim byli laskaví. Slovo birr neboli "dobrota", použité v tomto verši, je velice komplexní termín, jenž označuje laskavost a štědrost ve všech směrech přesahující spravedlnost. Totéž slovo se používá pro označení muslimova závazku vůči rodičům.

Již jsme si řekli, že tento verš volá po spravedlnosti. Alláh zde totiž říká: "neboť Alláh věru miluje ty, kdo jsou spravedliví," (60:8) a správný věřící se vždy snaží chovat tak, jak to má Alláh rád. Uvědomme si, že mezi Alláhovým výrokem "Alláh vám nezakazuje" (60:8), což je v podstatě velmi mírná výzva, a tím, že jde o volání po spravedlnosti či vybízení k ní, není rozpor. Použitím těchto slov chtěl Alláh Nejvznešenější vymýtit z lidských myslí mylnou představu, že všichni nemuslimové jsou stejní a že si nezasluhují dobré zacházení a laskavost ze strany muslimů. Takto dává Alláh jasně najevo, že nám nezakázal laskavost k nemuslimům obečně, nýbrž pouze k těm, kdo s námi válčí a chovají se k nám muslimům nepřátelsky. 

==============================================================
========================================================
==============================================

Význam přátelství s nemuslimy

Povolené a zakázané v Islámu, šejch Júsuf al-Qaradáwí, str. 238-240

Otázka, jež trápí mnoho lidí a jež někdy bývá otevřeně diskutována, zní takto: jak můžeme projevovat nemuslimům laskavost a lásku a chovat se k nim pěkně, když Alláh Sám nám zakazuje mít nemuslimy za spojence a ochránce v tomto verši:

 

"Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Alláh věru nepovede lid nespravedlivý." 5:51

            Odpověď na tuto otázku zní, že tyto verše neplatí bezpodmínečně na každého žida, křesťana či nemuslima. Opačná interpretace by byla v rozporu s přikázáními Koránu, která vedou k lásce a laskavosti vůči všem dobrým a mírumilovným lidem všech náboženství, i s verši, které povolují manželství s ženami lidí Knihy a se vším, co Alláh říká o lásce - "a mezi vás vnesl lásku a milosrdenství" 30:21 - a také s veršem pojednávajícím o křesťanech:

"Alláh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Alláh věru miluje poctivé. Avšak Alláh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví!" 60:8-9

"...a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdož říkají: "Jsme křesťané!"" 5:82[1]

Výše citované verše byly zjeveny v souvislosti s lidmi, kteří se chovají vůči islámu nepřátelsky a vedli proti muslimům války. Proto jim muslim nesmí nikterak pomáhat - čili být jejich spojencem - ani jim nesmí svěřovat tajemství na úkor vlastní víry a komunity. Toto je vysvětleno v dalších verších, kde se praví:

"...Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. A učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní. A hle, vy jste ti, kdož tyto lidi milují, zatímco oni vás nemilují; vy věříte v Písmo v jeho celku." 3:118-119

Tento verš osvětluje povahu lidí, kteří ve svých srdcích skrývají obrovskou nenávist a nepřátelství vůči muslimům. Jež bývá někdy slyšet i v jejich slovech.

Alláh Nejvznešenější praví:

"Nenalezneš žádné lidi, věřící v Alláha a v den poslední, přátelit se s těmi, kdož se protiví Alláhu a poslu Jeho, byť to byli otcové jejich či synové jejich anebo bratři jejich či rod jejich...." 58:22

Tímto protivením se Alláhovi se nerozumí pouze akt nevíry, ale také nepřátelství vůči islámu a muslimům.
Alláh také říká:

"Vy, kteří věříte! Neberte si nepřátele Mé i svoje za přátele, obracejíce se k nim s láskou, zatímco oni nevěří v to, co k vám přišlo z pravdy. Vždyť vyhnali posla i vás za to, že věříte v Alláha, Pána svého...." 60:1

Tento verš byl zjeven v souvislosti s pohany z Mekky, kteří vyhlásili Alláhovi a Jeho Poslu, nechť mu Alláh požehná a dá mír, válku a vyhnali muslimy z jejich domovů jen proto, že prohlásili, že jejich Pánem je Alláh. S takovými lidmi nelze přátelství a spojenectví tolerovat. A přesto se Korán nevzdává naděje, že jednoho dne může dojít k usmíření - neláme nad nemuslimy hůl, ale povzbuzuje muslimy, aby v sobě chovali naději, že jednou bude lépe a vztahy s nimi se zlepší, neboť v též súře Alláh říká:

"Možná že Bůh způsobí, že mezi vámi a těmi, s nimiž jste v nepřátelství, zavládne láska, neboť Bůh je všemohoucí a Bůh je nejvýš odpouštějící a slitovný." 60:7

Tento verš Koránu nás ujišťuje, že i trpké nepřátelství a hluboká zášť jednou pominou. O tomtéž hovoří i tento výrok:

"Svého nepřítele nenáviď jen mírně - co když se jednoho dnes stane tvým přítelem. (Tirmidhí)

Zákaz bratříčkování se s nepříteli islámu platí ještě důrazněji v případě, že jde o soupeře silnějšího, jenž muslimy připravuje o naději a vzbuzuje v nich strach. V těchto situacích jim pospáchají na pomoci jedině pokrytci a lidé s chorým srdcem, kteřá se s nimi přátelí dnes, aby z nich měli prospěch zítra. Alláh Nejvznešenější popisuje tuto situaci následovně:

"A vidíš ty, v jejichž srdcích je choroba, horlivě mezi nimi obcházet a říkat: "Bojíme se, aby nás nepostihl obrat osudu!" Však možná, že Bůh přinese úspěch anebo nějaké Své rozhodnutí, takže tito lidé začnou litovat toho, co skrývali ve svých duších," 5:52

"Oznam pokrytcům zvěst radostnou o tom, že pro ně je připraven trest bolestný. Ti, kdož si berou nevěřící za přátele místo věřících, hledají snad u nich moc? Vždyť moc veškerá patří Bohu." 5:138-139

---

[1] Termíny křesťané a křesťanství se neobjevují v křesťanských písmech ani nepocházejí od Ježíše, mír s ním. Následovníkům Ježíše, mír s ním, se říkalo nasárové (pomocníci) a totéž slovo se používá v arabské verzi Koránu; označení "křesťané" původně používali ti, kdo chovali jeho následovníky v opovržení.

Nemuslimští obyvatelé islámského státu

Výše zmíněná nařízení se vztahují ke všem lidem Knihy bez ohledu na to, kde se nacházejí. (pozn. Kapitola Zvláštní postavení lidí Knihy) Lidé žijící pod ochranou islámské vlády se však těší zvláštním privilegiím. Hovoří se o nich jako o "chráněných lidech" (ahl adh-dhimma neboli dhimmís), což znamená, že Alláh, Jeho Posel, nechť mu Alláh požehná a dá mír, a muslimská komunita s nimi uzavřeli smlouvu, že mohou žít v bezpěčí a bez obav pod islámskou vládou.

 

Řečeno moderní terminologií jsou dhimmís "občany" islámského státu. Od nejranějších časů Islámu se muslimové se muslimové jednomyslně shodují v tom, že tito lidé mají stejná práva a stejné povinnosti jako samotní muslimové, přičemž je jim ponechána svoboda řídit se vlastní vírou.

 

Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mír, zdůrazňoval povinnosti muslima vůči dhimmímu a ty, kdo by je chtěli porušit, varoval před Alláhovým hněvem a potrestáním.

 

Prohlásil:

 

"Ten kdo zraní dhimmího, zraní mne, a kdo zraní mne, rozzlobí Alláha." (At Tabarání z dobrého zdroje v Al-Ausat)

 

"Kdo zraní dhimmího, stane se mým protivníkem, a já budu jeho protivníkem v Den zmrtvýchvstání." (Al-Chátib z dobrého zdroje)

 

"V Soudný den se budu přít s každým, kdo utlačoval někoho z Lidí smlouvy (nemuslimských občanů muslimského státu) nebo porušil jeho práva nebo na něj uvalil zodpovědnost, jež byla nad jeho síly, nebo mu něco vzal proti jeho vůli." (Abú Dáwúd)

 

Následovníci Proroka, nechť mu Alláh požehná a dá mír, chalífové, rovněž chránili práva a posvátnost nemuslimských občanů, a s tím jednomyslně souhlasí i všichni islámští juristém ačkoli v mnoha jiných ohledech se jejich názory liší.

 

Málikovský jurista Šáh ad-Dín al-Karáfí říká:

 

Smlouva o ochraně na nás klade jisté závazky vůči těmto nemuslimských občanům. Jsou našimi sousedy a nacházejí se pod naší ochranou, zaručovanou Alláhem a Jeho Poslem, nechť mu Alláh požehná a dá mír. Kdo tyto závazky vůči jedinému z nich poruší byť jen hanlivým slovem, pošpiněním pověsti či jeho zraněním nebo asistencí při zranění, porušil záruku, kterou jim dal Alláh, Jeho Posel, nechť mu Alláh požehná a dá mír, a Islám. (Z knihy Al-Fúrúk, napsané al-Karáfím)

 

Jurista Ibn Hazm píše:

 

Když je někdo dhimmí a napadne ho nepřítel, aby ho zajal, je naší povinností postavit se tomuto nepříteli s pomocí vojska a zbraní a položit za něj naše životy jako výraz úcty k Alláhovi a Jeho Poslu, nechť mu Alláh požehná a dá mír. Předat ho do rukou nepříteli by znamenalo znesvětit tento závazek. (Ibn Hazm z knihy Marátib al-idžmá')

 

Zdroj: Povolené a zakázané v Islámu, šejch Júsuf al-Qaradáwí, str. 237-238

Rozdělení nemuslimů v šarí'i a směrnice chování k nim

Nemuslimové a šarí'ah
 
Nemuslimové žijící v islámském státě, kteří užívají všech svých lidských práv, které jsou uchovány v šarí'i jsou nazýváni ahl ad dimmah nebo dhimmové, lidé zajištění smlouvou.

Dhimmové žijící v islámském státě mají zajištěnu ochranu jejich životů, majetku a cti, stejně tak jako muslimové. Práva daná dhimmům jsou nezvratná. A je náboženskou povinností každého muslima ochrana života, majetku a cti nemuslima, neboť to je součástí jeho víry (ímán).

Slovo dhimmah doslovně znamená záruka (al-'ahd), garance (al-damán) bezpečí (al-amán).1

Nemuslimové jsou nazýváni dhimmi, protože jsou pod zárukou Boha, zárukou Posla Božího a zárukou muslimské komunity, aby tak mohli žít pod ochranou islámu. Jinými slovy jsou pod ochranou muslimů a jejich garance.

Muslimští soudci rozdělili nemuslimské občany do různých kategorií 2:

1. Dhimmové. Toto jsou ahl ad dhimma nebo-li ti, kteří přijali hegemonii muslimského státu, jehož záležitosti jsou rozhodovány na základě dohody. Muslimský stát je povinnen dodržovat stanovenou dohodu plně.
2. "Podrobení lidé". Toto jsou ti nemuslimové, kteří bojovali proti muslimům dokud nebyli poraženi a přemoženi. Tito se automaticky stávají dhimmy nebo-li povinnostmi islámského státu. Budou platit daň (džizjah) a jejich životy, majetek, čest a místa uctívání jsou chráněny.
3. Nemuslimové, kteří žijí v muslimském státě jako jeho občané.
4. Nemuslimové pobývající dočasně v muslimské zemi (např. turisté)
5. Občané cizí státní příslušnosti, kteří si zvolili život v muslimském státě

Nemuslimové nejsou mimo právní systém jako v případě Římanů (právo civilní nebo roman pax romana). Stejně tak muslimové by se neměli považovat za "pány populace světa" jak tomu bylo v případě Římanů (arbis romanus), ale za pouhé "služebníky Boží" ('ibád Alláh). A i v pozici vůdců, jsou pouhými opatrovníky Božího majetku a ne absolutními majiteli, neboť vše co je mezi nebem a zemí náleží Bohu. Z tohoto důvodu jsou si muslimové a nemuslimové v právu rovni. Termín muslim a nemuslim je pouze za účelem politické správy a ne lidských práv.

Směrnice z Koránu v ohledu na nemuslimy

Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví! 60: 8-9

Směrnice z Koránu v ohledu na lidi Knihy

Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším a pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou. A rcete: „Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni.“ 29: 46

Náboženská svoboda z Koránu

Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! 2: 256

Kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali věřícími? 10: 98

Rci: „Nevěřící!, Já nebudu uctívat to, co vy uctíváte, a vy nejste ctitelé toho, co já uctívám, a já nejsem ctitelem toho, co vy jste uctívali, a vy neuctíváte to, co já uctívám. Vy máte své náboženství a já své náboženství mám.“ 109: 1-6

Zdroje:
Non-muslims under shari’a, ‘Abdur Rahmán I. Doi,  str. 22 - 24, 73-74
Český výklad významů veršů Koránu
1. Al-Qaradáwí Júsuf, Ghajr al-muslimín fí mudžtama' al-islámí, Kairo 1977, str.7
2. Maulaná Abdul Ala Maudúdi stanovil první tři jako kategorie nemuslimů (viz. rights of non-muslims in islamic state, Lahore 1976, str. 6) Kategorie 4 a 5 také spadají po muslimskou soudní pravomoc muslimského státu. Hamidajjah, Muslim conduct of state, Lahore 1973, str. 112

Právo nemuslima na odvetu dle islámského zákona :: Qasás - odplata, odveta

Přeskočím pár sérií šarí'e, abych odpověděla na otázku, zda je pravdou, jak tvrdí "pravda o islámu", že pokud muslim zabije nemuslima, není zde odplaty a podívala se celkově na historii tohoto zákonu a další podrobnosti.

Existuje hadíth, který říká: "Dávejte si pozor, muslim by neměl být zabit za nemuslima."

Imám Málik, imám Šafi'í a imám Hanbal říkají, pokud muslim účelově zabije nemuslima, není zde qasás (odplata) a jejich názor je postaven na výše uvedeném hadíthu. Avšak imám Abú Hanífa s nimi nesouhlasí a říká, pokud muslim zabije dhimmiho (člověk zajištěný smlouvou), pak je zde qasás (odveta), neboť slovo káfir (nevěřící) v tomto hadíthu znamená 'ten, kdo není zajištěn smlouvou', zatímco dhimmi je smlouvou zajištěn.

Pokud muslim zabije účelově nemuslima a je to prokázané, pak je zde qasás (odplata) a muslim bude potrestán smrtí pokud mu příbuzní zabitého neodpustí přijetím krvavých peněz (dijah). Stejný zákon se bude vztahovat na nemuslima, který zabije muslima.

Abú Hanífa, al-Nawawí a Ibn Abí-Lajla uvádí následující důvody proč šarí'a dává stejné právo nemuslimovi v záležitosti odplaty (qasás):

1. Nemuslim je považován za nevinného stejně tak jako muslim. Pokud je zabit neprávem, jeho krev a krev muslima jsou stejné hodnoty.

2. Spravedlnost vůči nemuslimu je primární důležitostí v šarí'i, jak Prorok řekl: "V Den soudu budu žalobcem toho, kdo poškodí nemuslima." Pokud je Prorok samoten žalobcem proti někomu, pak zajisté pro něj bude závážný trest. Můžeme tedy odvodit, že je tu právo odplaty, neboť nepřítomnost spravedlivé odplaty znamená přiklánění se na stranu hříchu a tyranie, což je proti duchu islámu.

3. Koránský text "O vy věřící, qasás byl pro vás, ve věci zabití, učiněn povinným." ukazuje na důležitou povinnost každého věřícího u vykonání spravedlivé odplaty komukoli bez rozeznávání, zda je muslim či nemuslim.

4. Pokud muslim odcizí majetek nemuslimovi, bude na něj uplatněn hadd trest a jeho ruka bude useknuta, po spravedlivém soudu. Ve věci vraždy je daleko důležitější aplikování stejného zákonu a vykonání odplaty a muslim má být zabit, pokud mu není rodinou nemuslima odpuštěno přijmutím krvavých peněz .

5. Je zaznamenáno, že Prorok nařídil odplatu v den Khybaru a muslim byl usmrcen za zabití nemuslima. 1
Když Prorok poslal Khálid bin al-Walída do Jemenu kázat islám, dal mu přísné instrukce, aby neuplatnil žádné násilí. Zůstal tam šest měsíců, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Khálid byl v podstatě bojovník a ne kazatel a učitel. 'Alí byl pak poslán na stejnou misi a celá země přijala islám. Později byl Khálid poslán ke kmeni Baní Džudhaimah se stejným poselstvím a nějaké zabití bylo zaznamenáno. Když se o tom Prorok dozveděl, postavil se čelem ke Ká'bě a řekl: "Ó Alláh, nemám nic společného s tím, co udělal Khálid." Pak k nim poslal 'Aliho, který jim vyplatil krvavé peníze nejen za každého zabitého člověka, ale i jejich psy, kteří byli také zabiti. 2

Ze všech cenných věcí na tomto světě, život člověka je z islámského hlediska nejcennější. Všechny zákony zahrnující hadd tresty a ta'zir (menší tresty), byly vyjeveny několik let po hidžře, zatímco příkaz posvátnosti lidského života byl vyjeven zatímco byl stále v Mecce.

"A nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo." 17:33

Některé zákony odplaty převládaly v Arábii i před islámem. Židé, kteří v tu dobu užívali respekovaného postavení, měli přikázání v respektu na hadd a ta'zir tresty v Tóře, ale nebyly uplatňovány. Když Prorok přišel do Medíny, legální případy byly referovány jemu a on je soudil dle přikázání v Tóře. 3

Verše qasásu byly vyjevovány v Medíně po bitvě Badru, kdy se muslimové stali silnějšími a Medína jako městský stát vešla do existence. Židé měli jejich vlastní systém odplaty a obdržování krvavých peněz. Dva nejdůležitější židovské kmeny v Medíně byly Banú Kurajzah a Banú Nadír. Pokud jakýkoliv Kurajza zabil Nadíriho, Banú Nadír zabíjeli Qurajzovce v okamžité oplatě. Ale pokud jakýkoliv Nadír zabil Kurajzu, byly mu dány krvavé peníze sta datlových palmových lodych. Toto byla přímá deviace zákonů Mojžíše. Když Prorok přišel do Medíny a mezi Qurajzovci a Nadírovci se odehrál stejný případ, přišli k němu a následující verše byly vyjeveny 4:

"A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví" 5:45

Předcházející verš byl pouze pro židy, ale následující byl vyjeven pro všechny:

"Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon krevní msty za zabití" 2:178

Do šestého roku hidžry, zde nebylo jasného rozdílu mezi účelovým zabitím a neúčelovým. Při dobytí Mekky a v poslední pouti Prorok hovořil o kmenových vraždách doby nevědomosti, které mohly být pomstěny i sto let po vykonání zločinu. O takových zločinech (pomstě krve) řekl: "Všechny kmenové vraždy a zabití období džahilije (před islámem) jsou pod mýma nohama" tzn. všechny staré odplaty jsou zakázány.
Krev nemuslima je svatá jak je odsouhlaseno učenci a jejich zabití je nezákoné dle souhlasu (idžmá') učenců. Prorok řekl: "Kdokoliv zabil dhimmiho, neucítí vůni ráje i přesto, že je jeho vůně cítít na vzdálenost čtyřiceti let cesty." (Ahmad a al Buchárí, kapitola džizji) Ibn al-Athír řekl, že toto je uplatněno na nevěřící všeobecně. 5

Všichni učenci se shodují, že zabití dhimmiho (smlouvou zajištěného) je jeden z největších hříchů. Dle imám Málika bin Anase, pokud muslim zabije nemuslima úkladně, pak je jeho trest také smrt. 6 Abanah bin Uthmán, emír Medíny, jenž byl také známým soudcem Medíny, nařídil zabití muslima, jenž zabil kopta. 7

Al-Ša'bí, Al-Nakhi, Ibn Abí Lajla, Imám Abú Hanífah a jeho známí následovníci, imám Júsuf a imám Muhammad se všichni shodli, že pokud muslim zabije dhimmiho, vrah bude zabit.

Když muslim zabil dhimmiho během chalifátu 'Aliho, čtvrtého chalífy, 'Ali nařídil, aby byl ten muslim zabit. Jeho bratr však přišel k 'Alimu a řekl: "Odpustil jsem mu." 'Ali řekl: "Vypadá to, jako by tě jeho příbuzní zastrašili a proto si změnil názor." Odpověděl mu: "Jeho zabití mi mého bratra zpět nepřivede." 'Ali mu řekl: "Ty to víš lépe. A co se týče mě, kdokoliv je pod naši ochranou, jeho krev je jako naše a jeho dijah je jako naše vlastní." 8

V době ‘Umar bin ‘Abdal-‘Azize, ‘Umar napsal jednomu svému guvernéru k případu, kdy muslim zabil nemuslima (dhimmiho), že vrah musí být předán jeho opatrovníku a pokud si bude přát jeho smrt, bude zabit a pokud si bude přát mu odpustit, je to na něm. 9

Muslimskými učenci je argumentováno, pokud muslim odcizí majetek dhimmiho, jeho ruka musí být dle šarí’i useknuta. Majetek má zajisté menší hodnotu než člověk. Proto řečení Proroka, že muslim nemá být zabit odplatou nemuslima, se pouze vztahuje na nemuslimy žijící v zemi nepřítele (al-harabí). A z tohoto důvodu tento hadíth nepopírá názory učenců. 10

Zdroje :
Non-muslims under shari’a, ‘Abdur Rahmán I. Doi,  str. 88 - 92
1 - Viz Abú Zahrah, Muhammad, Al-Džarima wal 'Uqubah fil-Figh al-Islámí, dar al-fikr, str. 401 - 404.
2 - Numáni, Shibli, Sirat al-nabi, díl 1, Azamgarh, 1375 a.h. str. 22-23
3 - Numáni, Shibli, Sirat al-nabi, díl 1, Azamgarh, 1375 a.h. str. 134
4 - Abú Dáwúd: Kitáb al-Diját
5 - Ibn al-Athír, Ali bin Ahmad Faid al-Qadi, díl 6, str. 153
6 - Muhammad bin 'Ali Muhammad al-Šaukání, Nail al-Awtar, díl 7, str. 154
7 - Cf. Baihaqi, al-sunan al-Kubra, díl 8, str. 30
8 - Cf. Baihaqi, al-sunan al-Kubra, díl 8, str. 34
9 – ‘Abd al-Razáq, al-Musannaf, díl 10, str. 101 – 102
10 – Al-Džassás, Ahkám al-Qurán, díl 1, str. 140 -144

Muslimové a nemuslimové :: práva, povinnosti, vztahy

Muslimové a nemuslimové

Islámská společnost je založená na zvláštní ideologii, z které vyplývají její pravidla, zákony a etika. Touto ideologií je islám, a proto mluvíme o islámské společnosti. Jedná se o společnost, která přijímá islám jako způsob života, jako ústavu a zdroj legislativy a orientace ve všech oblastech života, na úrovni osobní i kolektivní, materiální i morální, místní i mezinárodní.

Z výše uvedeného nicméně nevyplývá, že jiné prvky, které žijí v islámské společnosti a jsou spojené s jiným náboženstvím, jsou odsouzeny k zániku. Ne. Muslimská společnost zakládá vztahy mezi muslimy a nemuslimy na  toleranci, spravedlnosti, dobročinnosti a milosrdenství. Lidstvo tyto základy před islámem neznalo a chyběly mu. Lidé se dodnes snaží takovou společnost vytvořit. Ale když už k ní skoro dospějí, převládnou v určité chvíli vášně a sektářství, úzkoprsost a sobectví, a společnost upadne do krvavého boje lidí, kteří se mezi sebou liší náboženstvím, doktrínou, rasou nebo barvou pleti.

Charta vztahů s nemuslimy

Vztahy s nemuslimy se zakládají na slovu Nejvyššího: "Bůh vám nebrání, abyste byli dobročinní a spravedliví vůči těm, kteří proti vám nebojovali z náboženských důvodů a kteří vás nevyhnali z vašich domovů. Protože Bůh miluje spravedlivé. Bůh vám jen zakazuje, abyste si brali za spojence ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, vyhnali vás z vašich domovů a pomáhali vašemu vyhnání." 60: 8-9 Dobročinnost a spravedlnost musí tedy muslim prokazovat vůči kterémukoli jinému člověku, i proti tomu, který popírá jeho náboženství, pokud s ním takový člověk nebojuje a nepronásleduje jeho bratry.

Lidé Knihy mají mezi nemuslimy zvláštní postavení a legislativu. Lidmi Knihy se rozumějí lidé, jejichž náboženství je založeno na knize nebeského původu, i když byla třeba později změněna, tedy na Tóře a Evangeliích. Korán zakazuje diskutovat s lidmi knihy o jejich náboženství, pokud nemluvíme velice zdvořilým způsobem, aby se jejich srdce nezačala bránit a aby se v srdcích všech neobjevilo sektářství a nenávist. Bůh Nejvyšší řekl: "A s lidmi Knihy diskutujte jen tím nejlepším způsobem, kromě s těmi, kteří jsou nespravedliví. A řekněte: "Věříme v to, co nám bylo sesláno, a v to, co vám bylo sesláno. Náš Bůh a váš Bůh je tentýž a odevzdáváme se Mu." 29:46

Kromě toho islám dovoluje jíst s lidmi Knihy, jíst maso zvířat, která zabili. Stejně tak je dovoleno navazovat   manželské vztahy s ctnostnými ženami z jejich společenství a žít v manželství na islámském základě, tedy dobrotě a náklonosti. "A mezi Svými znameními pro vás stvořil manželky, abyste s nimi žili v klidu, a dal mezi vás náklonost a dobrotu." 30:21

Je to velký znak tolerance islámu, když islám muslimovi dovolí, aby se paní jeho domu, společnicí jeho života a matkou jeho dětí stala nemuslimka a aby strýcové a tety jeho dětí byli nemuslimové. Nejvyšší řekl: "Je vám povoleno jídlo lidí Knihy a vaše jídlo je jim povoleno. Jsou vám povoleny ctnostné ženy mezi věřícími a ctnosté ženy z národů, které před vámi dostali Knihu, pokud jim dáte se svatební smlouvou mahr, nejsu vám povoleny mimo manželství ani jako milenky." 5:5 Takové je postavení lidí Knihy v islámských zemích i mimo ně. Pokud žijí v islámských zemích, mají zvláštní postavení a zacházení. Říká se jim "ahl ad dhimma", doslova lidé úmluvy. Co to přesně znamená?

Ahl ad dhimma

Podle islámských zvyklostí se takoví lidé označují ad dhimmijjún. Podstatné jméno dhimma znamená úmluva, záruka a bezpečnost. Byli tak označeni, protože se na ně vztahuje Boží úmluva, úmluva s Poslem Božím a úmluva se všemi muslimy. Tato úmluva jim umožňuje žít pod ochranou islámu, uprostřed islámské společnosti, v naprostém bezpečí a klidu. Jsou pod ochranou muslimů podle úmluvy, kterou jsou s nimi vázáni.
Dhimma dává nemuslimům něco, co bychom v dnešní době mohli přirovnat k občanství určitého státu, kterým tento stát dává svým příslušníkům určitá práva a povinnosti. Na tomto základě jsou dhimmiové součástí "lidu země islámu" podle výrazu právníků (např. Sharh As-Siyar Al-Kabîr d'As-Sarkhasî, svazek 1, s. 140 - Al-Badâ'i`d'Al-Kâsânî, svazek 5, s 281 - et Al-Mughnî d'Ibn Qudâmah, svazek 5, s. 516). Jiní učenci je označují za lidi s "islámským občanstvím" (at-Tashrî` Al-Jinâ'î Al-Islâmî od mučedníka `Abd Al-Qâdir `Ôdah, svazek 1, p. 307, odstavec 232 a Ahkâm Adh-Dhimiyyîn wal-Musta'manîn fî Dâr Al-Islâm od Dr. `Abd Al-Karîm Zidane, s. 63-66, odstavce 49-51)

Dhimma je věčná úmluva, v níž je nemuslimům přiznáno uznání jejich náboženství, výhody, ochrana a pomoc islámské společnosti, za což platí jizayah a dodržují rozsudky islámského práva, s výjimkou náboženské oblasti. Tak se stávají "lidmi země islámu". Z této smlovy vyplývají oboustranná práva pro každou stranu - muslimy i dhimmije - a stejně tak povinnosti.

pokračování.... http://proislam.org/forum/viewtopic.php?f=13&t=469

Šarí'a: islámské právo

1. díl - Šarí'a: úvod a její zdroje

Šarí'a: islámské právo

Šarí'ah je arabský výraz znamenající "ceska k následování", doslovně znamená "cesta k zavlažujícímu místu". Je to cesta k Bohu, Nejvyššímu, cesta, která jak muslimové věří byla ukázana Bohem skrze Jeho Posla Mohameda. V islámu je pouze Bůh Jediný, který má právo nařídit cestu vedení lidstvu. Toto je důvod, proč jsou muslimové povinni snažit se o implementaci této cesty a žádné jiné.

"A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem!" 45:18

Každý muslim jenž je schopný a kvalifikovaný dát názor na záležitosti šarí'i, má právo interpretace zákonů Božích, pokud se tak stane nutností. V případě, že však již existuje přímé nařízení Boha či Jeho Proroka, žádný muslimský soudce nebo vůdce nemůže uplatnit svůj individuální rozsudek.

Nové zákony dle potřeby (díky jiné době nebo novým okolnostem) mohou být vydány pouze zvolenými lidmi vzdělanými v šarí'i.

Rozdíl mezi legálním systémem a šarí'í je ten, že hlavním zdrojem šarí'i je Korán a Sunna. Šarí'a je vykonávána ve jménu Boha, Jehož jméno je také al-Adl (Spravedlivý, Dárce spravedlnosti) a jakákoliv nespravedlnost nebo kmenové či rasové ohledy nejsou ničím jiným než hrobovým hříchem a neposlušností Bohu. Zákony v islámu jsou postaveny na šarí'i a jsou tedy v zájmu lidí jako celku.

Rozhodovat spravedlivě je tedy náboženská povinnost a čin oddanosti. Žádný král, chalífa, sultán nebo vládce nemohou prohlásit svá slova za zákon jak to bylo v případě Faraóna nebo Ludvíka XIV.

Zdroje a cíle šarí'i:

První zdroj je svatý Korán. Ve srovnání například s římských právem, který byl vyvinut z actia a nebo anglické obecní právo vyvinuté z writů.

Druhým zdrojem je Sunna nebo-li praktiky Proroka, který řekl:

"Zanechávám s vámi dvě věci. Nikdy nesejdete z cesty, pokud se jich budete pevně držet. Kniha Boží a Sunna Proroka."

Třetí a čtvrtý zdroj může být klasifikován jako "idžma'" souhlas názorů ulamá (učenců) a "qijás" analogické dedukce vyňaté z Koránu a Sunny  s předvedením detailního porozumění.

Mimochodem ideální kód chování nebo čistého způsobu života, což je šarí'a, má daleko rozsáhlejší pole a účel než jen obyčejný legální systém ve smyslu západního termínu.

Šarí'a se skrze své procesy zaměřuje na regulaci vztahu člověka s Bohem a člověka s člověkem. Z tohoto důvodu zákony šarí'i nemohou být odděleny od islámských etnik.

Proces zjevování různých nařízení Koránu ukazuje, že zjevení byly sesílány pokud vznikla náhlá potřeba sociální, morální a nebo náboženská. Nebo když společníci konzultovali Proroka ohledně nějakého závažného problému, který měl rozsáhlý odraz na život muslimů.

Korán obsahuje přibližně 500 veršů zakoných nařízení, zabývajících se sňatkem, polygamií, věnem, rozvodem, právy a povinnostmi manželů, smlouvami atd.

Kromě těchto čtyřech zdrojů se bere do podvědomí také "istihsán" nebo právní preference nebo apelační právo soudce proti "qijásu", což napomáhá pružnosti a adapci celkového legálního systému.
Koncept al masálih al mursalah (věci veřejného zájmu a které nejsou specificky definované v šarí'i), které byly odvozeny od imám Málik bin Anáse, se také staly součástí šarí'i.

Zdroje:
Non-muslims under shari'ah - 'Abdur Rahmán I. Doi
Korán